Podívat se za dráty na Šumavě před rokem 1989 - to bylo velké pokušení
Chráněná krajinná oblast Šumava už existuje rovných 60 let. A i přesto, že do mnohých míst nebyl povolen vstup z důvodů ochrany hranic a také z důvodu existence vojenského prostoru, lákala mnoho turistů.
Jaká příroda je "za dráty", kam před rokem 1989 hlídali vstup vojáci s ostře nabitými zbraněmi? Pokušení podívat se dál než třeba jen na Tříjezerní slať, Modravu, nebo Kvildu muselo být obrovské. Zvlášť když mnozí tehdejší návštěvníci Šumavy měli načtené dílo Karla Klostermanna, který popisoval přírodu na Pramenech Vltavy, Březníku, v oblasti Černohorského močálu.
Takové pokušení zažíval i Václav Sklenář, který od poloviny 80. let vedl jedno z největších ubytovacích zařízení na Šumavě - hotely Srní a Šumava na Srní a od konce 90. let je předsedou spolku Karel Klostermann, spisovatel Šumavy.
„Za dráty se v podstatě nedostal nikdo – ani já. Dostal jsem se na Oblík, odkud jsem se díval na Roklany a říkal jsem si, copak je asi za Roklany, jak tam lidi žijou... Tenkrát jsem si přečetl Črty ze Šumavy a je tam jedna povídka, jak se voják vrací z války po třiceti letech k mamince na Zelenou horu, na kterou jsem koukal. Ten příběh končí, že zemře voják i maminka a jsou pochováni na srnském hřbitově. A ten srnský hřbitov mi nedal spát, protože on byl zlikvidovaný ještě před tím, než jsem přišel do rekreačního střediska v roce 1984. A na plochu toho hřbitova, která byla vyčištěna jsem se díval. Byl to spíše takový bolestný pohled, jak se to změnilo od doby, kdy Karel Klostermann idylicky psal o tom, jaký tady byl krásný život," vypráví Václav Sklenář.
Doba, kdy přístupnost a nepřístupnost Šumavy u Srní odděloval Vchynicko-Tetovský kanál se ale rychle chýlila ke konci a Václav Sklenář se hned na jaře roku 1990 vydal do míst, o kterých dlouhá léta mohl číst třeba v knihách Karla Klostermanna.
„Pro mě absolutním zážitkem bylo, když jsme se někdy v květnu s mojí bývalou účetní rozhodli podívat na Bučinu. A protože tenkrát neexistovaly žádné turistické stezky, tak ten zážitek byl i v tom, že jsme šli při hranici a viděli jsme poprvé ty hraniční bílomodré sloupy a chvilku jsme šli v Bavorsku a chvilku v Čechách, až jsme se dostali na Bučinu a Knížecí Pláně. Byl to pro nás nekonečný zážitek ze svobody. Teprve tehdy jsem si uvědomil, co znamená pocit svobody. Svoboda znamená to, že můžeme tam, kam jsme nesměli.“
A Václav Sklenář velmi brzy spěchal i do nejznámějšího místa, o kterém ve svých románech Karel Klostermann vyprávěl – na Březník. „Ten byl samozřejmě zdevastovaný. To bylo takové smutné memento, protože si člověk přečetl Ze světa lesních samot a všecko už bylo dnes jinak. Na druhou stranu vidět tenkrát poprvé v životě Luzný, tak to se v tom člověku, v srdci rozehrály všechny možnosti, jak mít radost. To byla opravdu óda na radost, protože člověk vidí něco, co kdysi někde viděl namalované na obrázku a najednou jsem to viděl naživo.“
Návštěvníci se tak mohli poprvé podívat třeba i na jezero Laka, Prášilské jezero, Plešné jezero, na Javoří pilu. Prostě Šumava se po dlouhých letech otevřela a otevřená zůstává dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.