Pohřeb zaživa. Pásmo textů Richarda Weinera napříč poezií i prózou

10. květen 2021

Dvojnictví a dvojakost jako jednotící téma básnické i prozaické tvorby Richarda Weinera. Pohřeb zaživa, originální vltavský Souzvuk z dílny Jakuba Doubravy, poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Připravil a režii má: Jakub Doubrava
Účinkuje: Pavel Oubram
Zvukový mistr: Ondřej Franěk
Hudba: Lukáš Urbanec
Premiéra: 10. 5. 2021
Natočeno: v plzeňském studiu Českého rozhlasu

Jan Bol, Štěpán Golev, to jsou pseudonymy a jiné identity, za kterými se skrývá raná tvorba básníka, prozaika, kritika, publicisty a překladatele z francouzštiny Richarda Weinera (1884–1937). Pocházel ze zámožné židovské rodiny z Písku. Vystudoval chemii, pivovarnictví, po Šaldově kladném přijetí jeho básnických prvotin se rozhodl zcela věnovat profesionální dráze literáta.

Cesta volného spisovatele

Odjel do Paříže, živil se jako novinář, přispíval do Samostatnosti, Lidových novin, Venkova, Národních listů jako recenzent literárních, divadelních i výtvarných děl. Českým čtenářům zprostředkovával pařížské umělecké, kulturní, politické dění i každodenní život množstvím článků, fejetonů, sloupků, črt a causerií. Po vypuknutí první světové války byl poslán na srbskou frontu, kde se nervově zhroutil a byl propuštěn. Z následků se léčil celý život. Sblížil se s mladými členy nadrealistické skupiny Le Grand Jeu, kam patřil i Josef Šíma. V lednu 1937 zemřel ve svých 52 letech na rakovinu žaludku. Chtěl být pochován na židovském hřbitově v Písku. Dnes jeho ostatky spočívají na tamním lesním hřbitově pod alegorickou postavou sochy Smutku.

Poezie Richarda Weinera nemůže mít mnoho čtenářů, je na to příliš subtilní.
F. X. Šalda

„Poezie R. W. nemůže mít mnoho čtenářů, je na to příliš subtilní, není na dosah každých rukou, ale tak málo, kolik jich má u nás, přece mít nemusí a nemá. Kritika ji ráda pomíjí, poněvadž je do značné míry jejím zkušebním kamenem, neboť klade na ni požadavky ještě větší než na čtenáře. A ani jedno, ani druhé není nám ke cti…,“ glosuje v dobové kritice F. X. Šalda.

„Kdyby mě nebyl otiskl v Novině dvě básně – 1912, tuším – byl bych se umoudřil na dobro,“ píše sám Weiner o rozhodnutí vydat se na „cestu volného spisovatele“. Rozpaky, pochyby, duševní strádání i fyzické vyčerpání, zhoubná choroba – to básníka provázelo celý život.

Dvojakost a weinerovská cizota

Vlivy v jeho poezii zahrnují odkazy na lidové říkanky, formy českého barokního básnictví (Bedřich Bridel, Adam Václav Michna z Otradovic), experimenty s jazykem v českém národním obrození (František Ladislav Čelakovský), stejně tak jako mají svůj obsahový zdroj v českém symbolismu (Otokar Březina, Otakar Theer), aby posléze Weiner přejímal řadu podnětů i z novější francouzské literatury (Guillaume Apollinaire, Le Grand Jeu).

Velkým tématem Weinerovy poezie je téma mystiků: dobrovolné přijetí břímě neuvědomělé viny a trestu za ni. Je možné, že toto vyplývalo i z Weinerovy trojí cizoty ve světě – cizoty Žida (zřeknuvšího se navíc své víry), homosexuála a emigranta.

Čtěte také

Souzvuk Pohřeb za živa, který chronologicky odráží veškerou Weinerovu tvorbu, hledá jednotící téma, které probleskuje na povrch našeho vědomého vnímání textů. Tím tématem je dvojnictví, dvojakost. Stín, s kterým Weiner celý život polemizuje, zápasí a snaží se k němu nalézt nějaký určitý vztah. Ten ho poutá k reálnému světu kolem, ale často ho znovu ztrácí a ocitá se „na hraně“, táhne ho to k vizím a halucinacím. Expresivními obrazy vyjadřuje pocit přesahů člověka jedince a snaží se co možná nejupřímněji uchopit vábení nepopsatelného vesmíru, absolutna.

Celý pořad je experimentálně rámován a podkreslován soudobými autorskými hudebními plochami, které kloubí reálné ambientní zvuky se zvuky surových plechových a efekty distorzujících ruchů Lukáše Urbance. Role interpreta se ujal Pavel Oubram. V plzeňském studiu s mistrem zvuku Ondřejem Fraňkem scénář připravil a režíroval Jakub Doubrava.

autor: Jakub Doubrava
Spustit audio