Posolstvo z električky
Líbí se vám slovanské jazyky sousedních států? Jestliže ano, shodnete se s Jiřím Stočesem. Ten svůj první příspěvek letošního roku nazval "Posolstvo z električky". A názorně vám ukáže, jak se od lásky k jazyku lze dostat až k morálnímu postoji.
Mám velkou slabost pro slovenštinu a polštinu. Nejenom proto, že mi prostě libě znějí do uší, ale hlavně mi připadá zábavné je srovnávat s češtinou. Samozřejmě ne vždy všemu rozumím, zejména v polštině, kterou navíc v psané podobě komplikuje pravopisný systém spřežek a nosovek. Vždy mě ale nadchne, když v neznámém slově rozpoznám kořen jiného českého slova a tím se mi odhalí i jiná logika pojmenování dané skutečnosti. Přečtěte si někdy polské nápisy na obalech potravin! Třeba tuk se polsky řekne tłuszcz, tedy jakási tlustota. Polotučné mléko je pak mleko półtłuste. Není to z hlediska češtiny
krásný a vtipný novotvar? Nebo mě baví pátrat po společném základě současných slov v těchto jazycích. Například obvyklé výstražné slovo na nejrůznějších nápisech a cedulích - "Pozor!". Co vlastně znamená? Leccos napoví, když si uvědomíme, že stejný kořen slova má sloveso pozorovat a od něj odvozené pojmy pozorovatel, pozorovatelna, pozornost apod. Význam slova pozor ovšem nejlépe vysvětluje slovenské pozerať sa, tedy dívat se. Do polštiny se zase nápis "Pozor!" překládá "Uwaga!". Cítíte ten významový posun? Ve stejné situaci, kdy čeština i slovenština vybízejí k tomu, aby se dotyčný důkladně podíval, polština zdůrazní to, že se má zamyslet, uvažovat.
Zatímco některé obraty či ustálené fráze v těchto tak blízkých jazycích mě vedou k úsměvu, jiné umožňují vnímat obsah sdělení daleko plastičtěji a dlouho o nich přemýšlím. Při nedávné cestě do Bratislavy mi takto v hlavě uvíznul nápis, na který jsem narazil při jízdě tramvají. Zatímco v českých prostředcích městské hromadné dopravy čteme poněkud striktní větu "Cestující jsou povinni za jízdy se držet", která evidentně napodobuje neosobní dikci právních norem, slovenská verze je přímočařejší, šťavnatější a hlavně – lze ji chápat ve více rovinách: "Ak stojíte, držte sa!" To přece není jen příkaz
týkající se bezpečnosti cestujících při jízdě, ale také vyjádření morální podpory všem, kteří v sobě najdou sílu se narovnat a stát. Vzpřímeně stojící člověk je symbolem svobody, odvahy, hrdosti a pevnosti. Dokáže se postavit lži, nespravedlnosti, násilí či jakékoli jiné zvrácenosti, nebojí se nazývat věci pravým jménem a své postoje a názory nemění podle okolností a momentálního prospěchu. Zároveň však, pokud si takto za něčím stojí, musí očekávat, že bude vyčnívat z davu a tudíž se do něj bude podstatně snadněji trefovat. A pád ze stoje bolí rozhodně více, než z jiných, přízemnějších poloh.
Tomu, kdo se hrbí, krčí v davu, sedí v řadě, nebo se dokonce plazí po podlaze, žádný nebezpečný pád zpravidla nehrozí. Má klid, své jisté a dohromady mu nic nechybí. Nebo snad přece ano? Co třeba trochu rozhledu, uvolňující hluboký nádech svěžího vzduchu či pocit sebeúcty? No budiž, namítne dnešní společensky plně etablovaný český pragmatik, ale copak to stojí to za ta rizika? Odpověď je na každém z nás. Pokud jste se rozhodli přece jenom postavit, třeba jen na chvíli, na jednu dvě zastávky Vašeho života, pak i pro Vás platí: "Ak stojíte, držte sa"!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.