Pozůstatky umělých vojenských nádrží na Šumavě už slouží pouze přírodě

Až do roku 1990 to byli vojáci, kteří určovali to, co se na území dnešního národního parku bude odehrávat a kdo a kam může vstupovat. Vojáci zde hlídali hranice, ale rovněž hospodařili v lesích, stavěli vojenské roty, ubytovny, bytové domy, asfaltové komunikace a také umělé vodní nádrže. „Taková nádrž typická je u Slatinného potoka na Slučím tahu nebo se dají najít mezi Modravou a Javoří pilou. Většinou to byly nádrže mělké, obdélníkového tvaru a pravděpodobně to bylo pro jejich potřebu vody, užitkové a možná že i pitné," potvrzuje bioložka Správy Národního parku Šumava Eva Zelenková.

Co se týče použitého materiálu na stavbu těchto nádrží, jen minimálně se využíval tehdy vojáky velmi používaný beton. Z betonu byly maximálně požeráky, tedy výpustě těchto nádrží, hráze byly zemní. „Byly to nízké nádrže a mívaly hrází víc, protože to byly nádrže vybudované třeba v nivách potoků, takže ohrázováno bylo ze tří stran," popisuje Eva Zelenková.

Po té, co vojáci Šumavu opustili, tyto nádrže začali zarůstat a rozpadat se. Na druhou stranu v jejích pozůstatcích stále zůstávají místa, která jsou zavodněná – tvoří takové tůně, které využívají obojživelníci, vodní hmyz a podobně a tak dnes slouží přírodě.