Přástky našich předků – kolovraty, přeslice a veselá nálada

15. prosinec 2021

Jak v minulosti probíhal společenský život v období adventu a dlouhých zimních večerů vůbec? Lidé se scházeli při společném draní peří nebo předení lnu a konopí. Na Chodsku platívalo pořekadlo: „Do Martina dere, po Martinu přede.“ Při společné práci čas rychle ubíhal, navíc se zpívalo, vyprávělo a nouze nebyla ani o nejrůznější rozpustilosti a šprýmy.

Čas přástek začínal po svatomartinském posvícení 11. listopadu a trval až do 4. neděle Družební 13. dubna. Na přástky se chodilo večer (mimo sobotu a neděli) – přadleny s kolovratem zasedly do kruhu kolem visacího krbu nebo lampy a daly se do práce. Chlapci chodili „do přástek“ o něco později. Sedli si za děvčata a vyráběli košťata, houžve nebo šindele.

Práce probíhala v družném hovoru a při písničkách. Do přástek pro obveselení navíc někdy přicházely i maškary – chlapci se převlékli třeba za postavy Lucií, kozla, kominíka nebo mlynáře a přadleny škádlili. Když na některou z přadlen přišlo spaní, chlapci se neváhali potichu vytratit ven a vrátit se s hromádkou sněhu, který končíval za krkem dívek. Celkově bývaly přástky veselé, až rozpustilé, což se vrchnosti a církvi příliš nelíbilo, zvlášť v adventním čase, kdy se lidé měli modlit a rozjímat…

Rozpřástky či spouštědlo

Slavnosti na ukončení přástek (o Družební neděli) se říkalo „rozpřástky“ nebo také „spouštědlo“. Kolovraty, přeslice a vřetena se uklidily na půnebí, děvčata napekla koláče a mětýnky, nakoupilo se pivo a rosolka. Muzikanti přišli pro přadleny a odvedli je do hospody. Každý chlapec si vybral tanečnici, která ale musela nejprve zaplatit žertovné náhrady za výlohy té hospodyni, u které se přástky konaly. Vybíralo se tak zvaně „na světlo, na koště a džbán“. Opět nebyla nouze o veselou náladu, šprýmy a taneční hrátky.

autor: Michaela Vondráčková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio