Přepadli letiště, ukradli letadla a chtěli emigrovat. Osud rozhodl jinak
Československo, rok a čtvrt po komunistickém puči v únoru 1948. Skupina mladých lidí chce utéct z už nesvobodné vlasti. V plánu je přepadení letiště, krádež letadel a následný přelet přes hranice na západ. Jenže plán se zvrtne hned na začátku...
Vlastimil Klenovský, Zdeněk Mikš, Jan Horníček, Miroslav Nový a Jaroslav Valášek byli v roce 1946 sotva dvacetiletí posluchači letecké vojenské akademie v Hradci Králové. Jenže před vánoci roku 1948 byly z důvodu státní nespolehlivosti z akademie vyhozeni. Všichni byli převeleni k pomocnému leteckému vojenskému útvaru ve Vysokém Mýtě, kde vyčkávali na konečné kádrové rozhodnutí ministerstva obrany. A to byl pro ně ten poslední důvod k rozhodnutí utéct na západ.
Vlastimil Klenovský, už jako civilista, nastoupil na pozici mechanika do tehdejšího národního podniku Let v Chocni. Velmi rychle se seznámil s poměry na letišti a společně s Janem Horníčkem začali osnovat plány na přepadení ostrahy letiště a následnou krádež letadel, kterými by se dostali do Německa. Na začátku května roku 1949 byl plán na světě. Chtěli přerušit telefonní vedení z letiště, pod pohrůžkou pistolí odzbrojit a spoutat dva strážící policisty a s dvěma letouny typu Sokol letět směr Frankfurt nad Mohanem.
Pětici mladíků doplnila přítelkyně jednoho z nich – 18letá studentka konzervatoře Heda Prokopová z Brna. Ta měla 12. května krátce před půlnocí celou akci na letišti v Chocni spustit. Jenže nic nevycházelo už na samém začátku. Dívka nebyla tam, kde měla být a navíc policista, který měl obcházet letiště, seděl v jednom zaparkovaném letounu a jedl.
Na řadu přišla dost nebezpečná improvizace. Svačícího může dva mladíci překvapili a při tahanici o jeho pušku vyšla rána, která policistu zranila na ruce. I díky tomu policistu přemohli a zajali i druhého strážného. Zraněného ještě před svázáním ošetřili zranění a kvůli údajné bolesti mu pouta trochu povolili – to ale neměli dělat.
Pět mladíků a slečna vytlačili dvě letadla Sokol z hangárů a rozesadili se do nich. Mezi tím se zraněnému policistovi podařilo osvobodit z pout, sebral pohozenou pušku a běžel k nejbližšímu letadlu. Tam seděli Vlastimil Klenovský a Heda Prokopová, které dvěma výstřely z pušky na místě zabil a třetího Zdeňka Mikše těžce zranil.
Posádce druhého letounu se podařilo vzlétnout a nabrali směr Sušice. Jenže nízká základna mraků je donutila letět při zemi a u obce Suchá nedaleko Hlavňovic u Sušice je překvapil zvedající se svah. Při manévru zavadili křídlem o zem a letadlo havarovalo. Dva členové posádky utrpěli zlomeniny ruky a nohy, třetí z nich vyvázl bez zranění.
Nezraněný Jan Horníček a Jaroslav Valášek se zlomenou rukou se s pomocí místních vydali směrem k hranicím, ale u Staré Hutě mezi Keply a Zhůřím i jejich cesta skončila zatčením. Dva z šesti mladých uprchlíků zaplatili za svůj sen o svobodě cenu nejvyšší. Zbylí čtyři dostali tresty odnětí svobody od třiceti let až po doživotí. V roce 1962 je z kriminálu dostala amnestie. Skoro tři čtvrtě roku strávili za mřížemi také lidé z obce Suchá za napomáhání k přechodu hranice. A policista, který zavraždil osmnáctiletou dívku a jejího dvaadvacetiletého přítele? Po povinném prošetření byl převelen na vyšší post.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
