Přepis: Tandem Jana Rosáka - Martin Myšička

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. No, a když jde o Tandem, tak význam slova napovídá, že tady asi nejsem sám. Hned vám svého hosta také představím. Divadelní fajnšmekři na něho chodí do pražského Dejvického divadla, televizním divákům je jeho tvář známá třeba ze seriálu Kosmo. Filmoví fanoušci, a k těm patřím samozřejmě i já, nemohou zapomenout na film Občanský průkaz, anebo Ztraceni v Mnichově. Hostem Tandemu je herec a také umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička. Vítám vás, dobrý den.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Dobrý den, děkuju za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A já děkuju, že jste si pro nás udělal čas. Za malou chvilku se pokusím vést náš rozhovor tak, abyste neměl pocit, že to byl ztracený čas.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Martin Myšička je dnes hostem Tandemu. Je u nás poprvé, což je docela zvláštní, protože jste velice známým hercem a my si známé herce rádi zveme do Tandemu, ale prostě jste asi neměl tolik času na nás ještě a mám radost, že konečně jste si ho mohl udělat. Tak zkuste se nám trošku představit.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Já bych ještě dodal, že to není úplně náhoda. Já se těmto rozhovorům tak trochu vyhýbám, protože mám jistý ostych.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ostych o sobě mluvit takhle do éteru, jo, tak to jenom taková vsuvka, než začnu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky určitě nejste sám. Ono to je trošku jiné být za postavu a být za sebe, protože člověk najednou je taková nějaký jako odhalený, takový nahý.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No jednak nahý, odhalený, ale zároveň ať už vědomě, nebo podvědomě je to svůdný v tom, najít tu míru a nepřikrašlovat se nebo ne, nedělat ze sebe někoho jiného, než jsem, anebo naopak vlastně narazím na to, a co vlastně jsem to já jako? A zjišťuju, že to není úplně snadná otázka, mám-li si ji položit vážné, ale zase my tady nechceme být úplně vážní, že jo, takže tohle to vyrovnávat je pro mě vlastně takový oříšek trošku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nemusíme být opravdu vážní.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No nebudeme, nebudeme.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebudeme. Ale přesto bych rád, kdybychom začali třeba úplně od vašich úplných začátků, to znamená, kde jste se narodil.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Já jsem se narodil v Příbrami, tedy pouze narodil v té porodnici v Příbrami, jinak jsem to nejútlejší dětství prožil ve vesnici Stará Huť u Dobříše. No, nicméně když mi byly necelé 3 roky, tak jsme se přestěhovali do Žatce, kde jsem navštěvoval základní školu, když mi bylo asi 12, tak jsme se přestěhovali do Staré Boleslavi už u Prahy a víceméně od už gymnázia, kam jsem dojížděl do Prahy na takzvanou Píkárnu a později teda, když už jsem byl na Matfyzu na vejšce, už jsem v té Praze víceméně zakotvil, kde jsem bydlel nejdřív různě po kolejích, pak po pronájmech, pak jsem měl i byt a letos jsme se se ženou a s rodinou přestěhovali čerstvě do Roztok, takže nyní jsem v Roztokách u Prahy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste pořád někde na cestách, vy se pořád stěhujete koukám, že je to tak?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, takhle to vypadá, ale protože jsem to řekl najednou, ale nicméně dalo by se říct, že v tom dětství každých 10 let jsme strávil jakoby jinde nebo tak, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tohle já docela znám, já to chápu, jak je to těžké se třeba adaptovat jednak na prostředí a taky na nové kamarády, oni vás taky třeba ne úplně hned berou, že jo.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já to znám.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
V těch 12 to byla sedmá třída, plus minus začátek sedmé třídy, tak mě uvedla nová paní učitelka tady máte nového spolužáka Martina Myšičku, z toho si vemte příklad, on má samé jedničky, jo, takže jsem měl takovýhle vstup, že samozřejmě hned u těch spolužáků mohla vzniknout jistá averze, a pro mě bylo zadostiučinění, když asi po půl roce ke mně přišel Jirka, spolužák, takovej sígr třídy jako, ale vlastně fajn kluk a povídal no tak to, že jsem ten primus, to jsem věděl, ale že jseš jako dobrej kámoš, tak to vím taky, tak mě takhle pak přijal, tak ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, tak to vám spadnul kámen ze srdce určitě. No, ale kde se ve vás vzalo to, ta touha být subnukleárním fyzikem?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, takhle jsem to neměl, že bych chtěl být subnukleární fyzik.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to já vím.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ale určitě zásadní vliv na mě měl pořad Okna vesmíru dokořán pana Jiřího Grygara, který se vysílal v 80. letech a prostě na mě dýchla opravdu ta astronomie, zkoumání kosmu, těch jako nečen a tohle, tak to mě opravdu velmi oslovilo. Můj bratr vyrobil dalekohled z Abíčka, tak byl takovej prostě z překližky a nějakejch čoček, tak já jsem ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam byly návody na tyhle ty věci.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, tak on ho vyrobil, on byl opravdu v tomhle jako kutil, tak já jsem potom i za mrazu při otevřeným okně koukal na již objevené hvězdy, ale tak jenom trošku, ale tak to mě opravdu lákalo nebo pořady v planetáriu a později jsem vylučovací metodou přišel k tomu, že teda ten Matfyz a tam jsem si nezvolil teda astrofyziku, ale nakonec teda tu jadernou fyziku. Ono totiž ty mikrorozměry a makrorozměry, oni se někde potkávají, respektive ta jedna fyzika ovlivňuje tu druhou, takže takhle to nějak vznikalo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale počkejte, kde jste potkal divadlo, když už jsme u toho potkávání?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, divadlo částečně bych řekl i racionálně, že to tam někde asi jako ve mně bylo, ale zároveň velký strach nebo obava, vždyť já nejsem z té herecké rodiny, já přece nemám žádnej talent, já to dělat nemůžu. Vyprávělo se u nás v rodině, že jsem měl dědu, kterého jsem bohužel nepoznal, jsme se, zemřel dřív než, než jsem se narodil, a to byl divadelní ochotník v té Staré Huti, velmi oblíbený pan Bureš, Václav Bureš, tak je možný, že po něm třeba jsem zdědil nějakou chuť. Pravda je, že už v té první třídě, druhé třídě jsme v rámci hodin českýho jazyka si vymysleli, nevím, jak to vzniklo, že budeme přehrávat nějaký kapitoly z Mikeše, jako to bylo ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Kocoura Mikeše.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Z Kocoura Mikeše, takže jsme si vyrobili molitanový masky. Já jsem tehdy byl takovej lehce obtloustlej teda v tý druhý třídě ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, to bylo tak zase, že jsem si na konci první třídy ulomil ruku a pak hnedka následně, takže jsem měl takovej trošku ustrašenej něco dělat a babička mě takzvaně vykrmila, jo, říkala Martínku, papej, protože kdyby byla válka, kdo bude tlustej bude hubenej, kdo byl hubenej bude studenej, jo, takže jsem papal a přijel jsem po prázdninách obtloustlej, takže jsem hrál Pašíka, no, a nějak nás to bavilo, že jsme dělali takovýhle věci. Později v šestý, sedmý třídě v rámci takovejch těch různejch výletů na hory nebo na konci školy, tak jsme hráli takový scénky ala Luděk Sobotka, Šimek nebo Grossmann, taky jsme se, nebo Holzmann, tak to nás, na mě mělo vliv. No, a když jsem se přestěhoval do té Staré Boleslavi, tak tam byl divadelní soubor Větrník, takovej ochotnickej soubor, František Tomášek tomu šéfoval, a tam mimo jiné také byl Tomáš Pavelka, můj kolega vlastně, tam jsme se potkali, když mně bylo 13, a tam jsme hráli ochotnický divadlo, takže to takhle nějak jako šlo vedle sebe. Nicméně při tom hledání, co teda budu dělat, tak jsem si zvolil tu fyziku, jakože to mně přišlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo no, ale vy jste zároveň vystudoval DAMU, to jste studoval paralelně, anebo jedno po druhém?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, bylo to tak, že jsem po maturitě teda šel na ten Matfyz a když jsem byl ve druhém ročníku, tak dílem jsem cítil, že mi něco jako chybí, že mě ta fyzika jako úplně nenaplňuje, že ještě tak jako, nějak mně to divadlo furt přitahovalo, a Tomáš Pavelka, ten už v té době byl na DAMU, nebo se přihlásil, tak od něj jsem měl informace, že to jako vlastně jde. On taky není z herecký rodiny, takže to jde se tam dostat, i když to nemusí být o protekci. Do toho přišla revoluce vlastně, to bylo v ten samej rok, takže 30. listopadu poslední den, kdy se musí odnést přihláška na DAMU, jsem nesl přihlášku. Tam byla ta stráž a říkali nesete letáky? A já říkám no tentokrát ne, nesu přihlášku, takže i díky tomu jsem tam vlastně načichl tu revoluci, protože jsem se tak jako mezi těmi studenty začal pohybovat, no, a přihlásil jsem se tedy na DAMU, a to proběhlo potom leden, únor, březen. Díky revoluci se vyměnilo vlastně kompletně to pedagogické vedení, takže tam přišel pan Pistorius, pan, pna Preiss, Boris Rösner a ty tam byli v komisi, a oni mě kupodivu vzali, no.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se svých hostů ptávám na to, na co jsou v životě pyšní, tak Martin Myšička, můj dnešní host, může být nepochybně pyšný na to, že paralelně vystudoval dvě vysoké školy. Matematicko-fyzikální fakultu, v oboru, který mě opravdu hodně toho neříká, subnukleární fyzika, a kromě toho DAMU. Jsou to dvě naprosto odlišné jaksi fakulty nebo odlišné školy, odlišný směr v životě. Jak jste se rozhodoval, co nakonec, když jste absolvoval obě ty školy?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, tak jak jsem předtím říkal, tak kupodivu mě vzali na tu DAMU, takže já jsem vstoupil do třeťáku na Matfyzu a do prváku na DAMU jsem nastoupil s tím, že jsem se opravdu nedokázal rozhodnout při vší sebelepší vůli a sebezpytu, jestli to nebo ono. Tak jsem se rozhodl, že teda DAMU, ta se nedá studovat distančně, budu chodit na DAMU samozřejmě naplno a ve volném čase se budu snažit tu fyziku nějak pokračovat a čas ukáže, jo. Pak jsem si ročník na Matfyzu rozložil a opravdu jsem to čas dělal paralelně, že najednou jsem dokončil čtvrťák a páťák na Matfyzu současně. Pak byly velký problémy s diplomkou na Matfyzu, ale to je na dlouho, nicméně jsem to teda jako vystudoval, ale bylo jako jasný, stále se ta výhybka byla přehozená a ty koleje se pomalu, ale jistě rozvíraly, bylo jasný, že nelze dělat obojí najednou. Jsou to dva naprostý protipóly ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
... což je, což je moje taková životní výzva asi, že ta, svět toho rozumu, analýzy, nějaký, nějakýho zkoumání a toho prožívání jsou jako dva póly, který mě oba přitahujou a asi to je výzva k tomu, nají nějakej modus, jak to v sobě propojit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo no, ale tak herec většinou jaksi není stvořen k tomu, aby racionálně, příliš racionálně uvažoval, protože musí být plný emocí. Zůstalo ve vás něco z toho rácia, myslím toho, toho usilovného.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No jestli usilovného, takhle, jako na fyzika jsem zas málo racionální, tam pak mi spíš říkali on je spíš ten, ten umělec, že jo a zase na DAMU jsem byl příliš racionální, zase jsem byl moc jako ten vědátor, že jo. Ona to je vlastně brzda, ale jak v kterým okamžiku. To se vlastně celých těch 20 let, ono už je to 20 let, že jo, co jsem to dokončil, tak to nějak zkoumám. Takže jsou určitě okamžiky, to zná každej člověk v životě, kdy je dobrý jako umět zakotvit a umět se na to podívat s chladnou hlavou a udělat si nějak rozbor a tohle, ale pak samozřejmě v tom, v tý chvíli tý hry, v tom, v tom hraní, tam to je brzda, že jo, nějaká sebereflexe nebo vede to k takovýmu příliš až trémě nebo k takovýmu nezdravýmu sebezkoumání, v tu chvíli to je nezdravý. Tak to, takže vyvažování, kdy co napnout, čemu dát prim v tu chvíli, tak to, to se neustále učím. A jsou to dvě schopnosti, který nějak jsou sice protipóly, ale struna má taky dva póly, který se, tak napínají tu strunu, aby mohla znít, tak takhle si to nějak představuju, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dovedete si představit, že byste dneska byl jaksi v oboru, to znamená, že byste byl subnukleárním fyzikem a seděl někde v nějaké laboratoři, kanceláři?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Popravdě řečeno neumím. Ono něco jinýho tu školu studovat jako ve smyslu, že mě zajímalo jako ty zkoumání toho oboru, tý fyziky nebo o tom, o čem vlastně ten svět je, z čeho je postaven, jak je udělán, a něco jinýho to dělat jako zaměstnání. Takže když někdo o mně řekne, což novináři k tomu mají sklon, aby, aby to bylo, aby to znělo, že jsem fyzik, tak to není pravda. To by byla urážka fyziků. To prostě je naprosto něco jinýho. To jako, to mi dávno, dávno ujel vlak. Možná dokonce jsem v tom vlaku nikdy neseděl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ovšem v tom vlaku, ve kterém se vezete, tak se vezete velice úspěšně. Dokonce si myslím, že už během studií jste byl velice úspěšný, to znamená už vás oslovily několik divadel dokonce, hostoval jste ve Studiu Divadla Labyrint, v Divadle Na zábradlí, v Národním dokonce, v Ypsilonce, mám to tady takhle napsáno. Já si myslím, že, že jste nakonec seznal, že jste udělal asi ten krok tím správným směrem.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Já myslím, že ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže v podstatě se vám všecko povedlo. Je něco, co se vám opravdu nepovedlo v životě?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No určitě něco je. Je to třeba jistou formou můžu říct, že jsem takový chronický začátečník, co se týká třeba angličtiny, nebo, nebo toho rozvíjení těla jako cvičení nějaký. Já si furt říkám, že bych měl jako trošku tu postavu kultivovat více, takže jsem měl mnoho vln, kdy jsem začal různě plavat nebo běhat nebo do, do posilovny i s trenérem, vždycky to nějak odeznělo, tak to jsem ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S tou angličtinou taky?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
S tou angličtinou vlastně bohužel jsem ta kobyla, co chodí doma bosa. Moje žena učí anglicky, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ajajaj.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
My jsme se tak vlastně i tak sblížili, že jsem měl několik hodin, ale bohužel právě 4 lekce tý angličtiny, pak už, jak já říkám s nadsázkou, jsem se učil od té doby mnoho jiných věcí a stále se učíme a žijeme si s mojí manželkou Bárou dodnes. Takže to jsou takový třeba dvě věci, ale určitě by se našlo spousta věcí, co se mi nepovedlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám tohle to s francouzštinou, naprosto vás chápu.

/ Reklama /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se teď zeptám Martina Myšičky na hrdinu jeho dětství, tak si možná vzpomenete na to, co už tady říkal, mluvil o Oknech vesmíru dokořán Jiřího Grygara, to mohl být opravdu hrdina vašeho dětství. V kolik letech jste ho vlastně zaregistroval?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, to už jsem byl náctiletej. Já myslím, že když se to začalo vysílat, tak mně bylo třeba těch 12, 13, 14, takhle. A když mluvíme o dětství, tak to zase je hrdina toho druhého pólu, který mě přitáhl k tomu hraní, k tomu divadlu, a to byl Tomáš Holý. Respektive filmy Tomáše Holýho. Já jsem ho neznal osobně samozřejmě, ale on, když jsem si pak zjistil, tak byl o 2 roky starší, ale ty filmy, jak jsou později do kin, než se natočí, tak v podstatě byl stejně starý hrdina jako já, a mě to jeho hraní a vůbec ta atmosféra, co z těch filmů šlo, tak mě to tak jako uhranulo, že jsem v sobě pocítil takovou touhu točit. Vůbec jsem nevěděl, o co jde jako, co by to znamenalo, co to obnáší, ale něco to teda ve mně bylo. Pamatuju si, že když v televizi bylo takový to hledáme na natáčení filmu děti, takže vždycky se mi jako sevřelo a nějak tam vždycky hledali někoho jinýho, jo, takže jsem na žádnej konkurz ani nešel. Nebo takový ty okamžiky, kdy jsme projížděli ze Smíchova směr Strakonická a tam je ta skála, že jo, a ten Barrandov, tak jenom to jako Barrandov, jak to vím z těch filmů, že Studio Barrandov, tak to ve mně jako nějak prostě pracovalo, jo. Ale stejně tak ve mně byl silnej ten ostych a ten strach, že z toho jakoby nic nebylo. Já jsem nikdy jako dítě netočil, nehrál, ale jako Tomáš Holý, to je pro mě pojem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prostě chtěl jste být jako on, že jo. To je, to je ...

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Asi, asi ano. Taková autenticita, ta, ta přirozenost, takový to nakažlivý hraní, co on dokázal z toho plátna předat, tak to prostě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestlipak jste si na tenhle ten pocit pod tou skálou barrandovskou vzpomněl, když jste poprvé vkročil třeba do ateliérů?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Jo, jo, mám to v sobě dodnes, nebo teďka jezdím, že jo, teď se tam opravujou ty barrandovský terasy, že jo, tak jako viď a říkám si, jo, to tehdy na mě tak působilo. Teď už je to jinak, že jo. Nebo když jsem vkročil do ateliéru skutečně ano, že jsem si řekl tak já teď jsem na tom Barrandově, ale najednou to bylo takový už obyčejný, že jo, práce, ateliér, příprava a takový, už nebyl tolik čas to prožívat. Ale vzpomněl. Stejně tak mám vzpomínku, že jsem procházel, co už bylo za dob asi gymnaziálních, že jsem procházel mezi Stavovským divadlem a Karolínem. Tam je ta ulička, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
A tak jsem si plácnul pro sebe tady budou jednou promovat a tady budu jednou hrát. A obojí se mi taky povedlo vlastně, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo vlastně, já jsem to tady říkal, že jste hrál v Národním.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zahrál?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Takový nej, největší roli v tom Stavovským byl Trofimov ve Višňovém sadu. No, jinak jsem tam toho moc nepředvedl vlastně, protože i dílem pro to, že za mnou v 97. přišli Ivan Trojan s Lukášem Hlavicou, jestli bych s nima nešel za Mirkem Krobotem do toho Dejvického divadla jako dělat to divadlo jako po svým, jo. Tak já jsem to tehdy řešil, jestli to není jenom útěk z toho, z toho Národního, že jo, ale tak zase jsem dospěl k tomu, že ne, že, že vlastně nechci být v sebelepším slova smyslu žoldákem ve velkým molochu, ale chci bejt spolutvůrce něčeho, byť na zelené louce, shodou okolností v Zelené ulici. Takže jsem odešel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že jste udělal dobře, navíc si myslím, že se vám ten pocit toho, že jste opravdu tvůrce, že se podílíte velice aktivně na tom, že se něco rodí, teď naplnilo skutečně vrchovatě.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O čem jsme si ještě vlastně s Martinem Myšičkou nepovídali, to je muzika. Přestože tady muzika samozřejmě v našem pořadu v Tandemu zní, ale ještě neznáme váš hudební vkus. Copak vám dělá radost, co rád posloucháte? Na co třeba chodíte třeba na koncerty?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Já jsem jeden z těch, jeden z těch, co nemá vyhraněný vkus v tom smyslu, že bych řekl holduju jazzu a nic jinýho. Baví mě vlastně všechno, co se mi líbí takhle, ale to je takový banální, ale nedokážu vám říct toto konkrétně. Ale kam chodíme, jste se ptal. Ano, chodíme se ženou již několikátým rokem do filharmonie, máme abonomá, takže si nás přitáhla i ta vážná hudba a i díky tomu a nejenom kvůli tomu jsme získali pár přátel mezi, mezi hudebníky a je to svět, který mě fascinuje, jo. Nejenom ta interpretační stránka té věci, ale třeba Matěj Kroupa, který i skládá hudbu, tak jsme mohli vést debaty o tom, jak vlastně vzniká hudba, kde se to bere, jak se to zaznamená to. Tak to mě všechno fascinuje. Nebo u nás v divadle spolupracujeme s hudebními skladateli, že jo, tak to, to mě baví. Já jsem takovej samouk, že si rád zahraju na piáno na kytaru, ale to je opravdu jako relax, ne, nejsem, nejsem žádnej jako hudebník ve smyslu, že by mi dali noty ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A využil jste to někde třeba ve filmu?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, jo, občas se v divadle našla potřeba tam zahrát, tak jako jo. Ale to jsou takový drobnosti. Nebo se naučím něco. Ono to pak třeba vypadá, že na to umím, že jo, ale já umím tu skladbu jako jednu nebo dvě, pak nějakou písničku, ale že by někdo přede mě otevřel noty a řekl zahraj, to by byl problém.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ale pak, pak se toho chopí kritici a řeknou no jo, Myšička hraje, to je jasný, že jo. Ale když se toho chopí režiséři, je to lepší samozřejmě.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Je to lepší, no. Vůbec v Dejvickým divadle těch lidí, co mají vztah k hudbě, je většina a i jsme měli opravdu kusy, kde to na tom bylo postavený, kde jsme muzicírovali a já věřím tomu, že se k tomu zase vrátíme. Ten hlad po tom tady je, jako v souboru myslím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, teď vrátíme se zpátky do Tandemu.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy si můžete vybrat dneska nějakou hezkou písničku.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No mě mimo jiné tedy oslovuje hudba nebo skladby, které jsou zpívané, kdy vlastně několik zpěváků dokáže vytvořit iluzi orchestru nebo kapely a je to jenom prostě takzvaně na hubu ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili více hlasy.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
A capella, že jo. A jedna z takových uskupení je tady 4TET v Český republice, tak mně by se líbilo od 4TETu a jestli si můžu úplně zvolit, tak, tak skladbu Já to tady vedu, což mi přijde dobrý, že to je i taková nadsázka, že vlastně hudba od Bacha je, je zazpívaná touto formou a s novým textem, který je vtipný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdyby to šlo, zazpíval byste si s nimi?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, to bych nezvládl.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes herec a také umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička. Konečně se dostávám k té vaší funkci. Berete to jako funkci nebo jak se tak velice hezky říká jako poslání?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No ani jedno úplně naplno, ale musím přiznat, že to má obojí, že jo. Samozřejmě funkce to je, to si nemůžu před tím utíkat, musím dostát nějaké zodpovědnosti a tak dále. Je to pro mě asi jisté poslání, spíš bych to nazval výzvou, výzvou k tomu, mít větší vliv ještě na to, co se v divadle děje, ale já jsem si to nevybral. Mě by ani ve snu nenapadlo se o to ucházet. To tak vzniklo v situaci, kdy Michal Vajdička, předchozí umělecký šéf, složil funkci prostě i z těch důvodů, že žije vlastně v Bratislavě, ukázalo se, že to je velký problém, když tam může být málo, jistě to byly i jiné důvody, ale rozhodně to nebyl nějaký rozkol. Zůstaly na repertoáru 3 jeho skvělé inscenace, myslím, že jsme dále přátelé a tak dále, ale bylo tady jako najednou vakuum, kdo, kdo to má být a ukázalo se, že je to problém, že jo, přizvat uměleckého šéfa zvenku, nemyslím na základě zkušenosti s Michalem, ale vidíme to v jiných divadlech třeba, že ten umělecký šéf má tu pravomoc to změnit, takže se kolikrát stane, že to divadlo rozpráší, úplně ho promění a to jsme si jako soubor říkali, to mi vlastně nechceme, aby se to zásadně změnilo, chceme pokračovat v té linii, byť víme, že to musí být nějak jinak, musí se to neustále vyvíjet a tak dále. Tak to tak spělo k tomu, že vznikne na přechodnou dobu jakási, jakási rada, triumvirát takoví jako 3 lid, aby, aby bylo, abysme byli schopni aspoň něco rozhodovat v tom běhu, že jo, v běhu sezony, tak to tak nějak k tomu spělo, že mezitím třeba se najde někdo nebo my oslovíme někoho jiného. No, a pak teda, to musím prozradit, Ivan Trojan přišel s tím, že si myslí stejně, že by bylo nejlepší, aby to udělal jako jeden člověk, že to je jako lepší, aby to, ta zodpovědnost byla na jedinci, než se jako dlouze domlouvat, byť jsme zvyklí se jako radit vzájemně. No tak a že by to měl být jeden z nás jako, že ano. No a na to všichni reagovali, no, to, to je kravina, to přece nemůžeš nikomu udělat, to je nesmysl, to nejde přece, aby jako jeden z nás byl zároveň náš šéf, to přece. A on k tomu dodal, no já myslím, že by to měl bejt tady Martin, no a k mému překvapení a zároveň zděšení po pár sekundách všichni řekli no jo vlastně, no tak jo, tak jo, Martine, co, co ty na to? No, tak jsem si teda vymínil nějaký čas na rozmyšlenou, poradil jsem se s moudrými, sám jsem to v sobě řešil co pro a proti a tak a zjistil jsem, když to řeknu jednou větou, že to je nabídka, která se nemůže odmítnout, nebo že to nemůžu odmítnout jo, z různých stran, ať už jako že je to právě ta výzva, poslání nebo i nějaká zodpovědnost nebo sounáležitost s tím souborem, nebo i naplnění právě tý bipolarity, mého myšlení, toho, toho rácia a toho prožívání, že vlastně mě i těší ty věci nějak uchopovat myslí. Pak třeba, že budu mít nebo mám vlastně reálný vliv na to, co dál. Tak to všechno se snoubí, zároveň je to jakási tíha, břemeno, kterému teď čelím a musím se orientovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jste to velice hezky, ale abstraktně. Zkuste být konkrétní, co to obnáší, být uměleckým šéfem v Dejvickém divadle?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Abstraktně. No, v kompetenci uměleckého šéfa je to, a to není jenom v Dejvickém divadle, to je v každým divadle, ten má za úkol řešit a má za to zodpovědnost, co se bude hrát, kdo to bude hrát, kdo bude režírovat, kdo nebude režírovat, kdo bude v souboru, kdo nebude v souboru. Všechny tyhle ty ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Safra, to je pěkná zodpovědnost.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
... tyhle ty věci, co se týkají obsahu toho, co provozujeme. A pak jsou takový i méně důležitý věci jako v uvozovkách spíš procesuální jako kam pojedeme na zájezd, kam nepojedeme, na kterej festival ano, na kterej ne třeba, nebo kterej soubor u nás hostoval, kterej ne, vlastně ke všěmu bych měl mít nějakej názor. Ukazuje se, že třeba mnoho práce je tak, že na konci je nula ve smyslu, že se něco, přijde nějaká nabídka, tu musíme zvážit, abychom ji mohli zvážit, musí se tím člověk nějak zabejvat a výsledek je třeba ne. Takže ve výsledku je nula, ale je za tím nějaká práce, takže je to teďka pro mě velká výzva, že bych, mám takovej svůj závazek, že chci mnohem více chodit do divadel jako divák, nebo nasávat i jinými jako třeba díky internetu můžu třeba koukat na nějaký záznamy nebo tak, abych získal mnohem větší přehled na vlastní oči, nejenom to, co se říká, abych mohl posoudit, jestli ten režisér nebo režisérka je pro naše divadlo to nejvhodnější, tak bych měl vidět jejich práce. Tak to je teďka třeba jedna z velkých úkolů přede mnou, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to se vám navalila teda jako opravdu hora práce proti tomu, když jste byl v uvozovkách, teď doufám, že mi rozumíte, jenom herec ...

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... to znamená, že v podstatě jste bral role, samozřejmě jaksi se vší zodpovědností jste je splnil, zahrál, ale teď najednou prostě tahle ta práce.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Je to pravda, no, je to, je to hodně, trošku tomu se musím bránit, v některých chvílích to přirovnávám ke hře Tetris, jestli to znáte, takovou tu počítačovou hru, že se furt valí ty součástky, furt se musí něco a stačí chvilka, jako se dá pauzička a už se zahlcuje, že jo, takže čas ukáže, jestli to je možný nebo ne, ať už právě to skloubit. Já bych nerad herectví opouštěl, jestli je možný skloubit to, že jsem jedním z nich a zároveň jako šéf a jestli jsem dost kompetentní k tomu, abych to rozhodoval. Věřím tomu, že snad ano za pomocí takzvaný synergie. Mně se líbí strašně, to už jsem říkal někde jinde i, ale rád to zopakuju, matematická definice synergie. To říkal pan Havlas, chemik, které jsem měl jako hosta v pořadu, že to je 1 + 1 = 3. A v tom je jakoby zakotvený to, že součet jednotlivostí, pokud dochází k synergii, není pouhým součtem, ale je to něco víc, takže tím, že jsem neustále součást toho souboru a nasávám od všech, co by je bavilo, co by chtěli nebo co by naopak nechtěli, takže v nejlepším případě může dojít k nějakému konsensu, nebo že může vzniknout něco, co přesahuj schopnosti každého z nás. Tak já můžu být lepší šéf než jsem já jako jedinec, když budu naslouchat těm ostatním. Tak v to já věřím, že to je možný.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsme v pořadu Tandem, proti mně sedí v našem studiu herec a také umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička a také herec, který má za sebou spoustu krásných rolí. Já jsem tady vyjmenoval zatím jenom dvě nebo tři vlastně. Ve všech jste se mi ohromně líbil.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Tak děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Kosmu, to, to jsem byl přímo fanoušek tedy tohoto seriálu. Ale samozřejmě i filmy jako Občanský průkaz, anebo Ztraceni ...

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
V Mnichově.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... v Mnichově. Málem jsem řekl v New Yorku. Tam byl někdo jinej sám v New Yorku. Ale jsme v Tandemu a proto se chci zeptat, jaká byla vaše spolupráce, myslím, že se vás na to spousta už ptala novinářů a reportérů s tím papouškem, protože si myslím, že to byla opravdu práce, se zvířaty a s dětmi je prý vůbec nejtěžší ve filmu.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
To se říká. No, navíc zvířata a děti jsou vždycky přirození, takže ty herce přehrajou ve výsledku, že jo, takzvaně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, no.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ono ve výsledku to byli 3 různí papoušci, že nejdříve, když jsme se připravovali na ten film, tak tam přišli ti chovatelé s konkrétním papouškem Charliem, abychom si na sebe zvykali, protože tam je jakýsi vývoj v tom filmu od takovýho toho, že se jeden druhýho bojíme až po to, když jsme kámoši sehraný, že stačí jenom naznačit, ten papoušek letí tam, kam já chci nebo naopak si sedne sám na rameno, tak, tak kde mě i upozorňovali, že to není jen tak, že ten papoušek má svý a že může najednou z ničeho nic třeba klovnout do oka a tak, takže jsem byl takovej ostražitej, tak jsem si na sebe zvykali, až mi běhal různě po ramenou, po hlavě a tak dále. Nicméně tam hned po prvním nebo druhým natáčecím dni došlo k nějakému konfliktu mezi těmi chovateli a produkcí, nebudeme zabíhat co, ale prostě se stalo, že teda Charlie zmizel jako najednou a my jsme druhej den měli natáčet scénu, kde jsme jako nejvíc sehraný právě na tom hřbitově, kdy já tak jako hejbnu ramínkem, papoušek přiletí. Tam přijel jiný chovatel, kterého sehnali ze dne na den s jiným papouškem, což byla Pepina, navíc to byla holka Pepina, mladej ještě nezkušenej papouškem, ještě ani nepřepéřenej, takže bystrý chovatel pozná, že to je jiný papoušek, protože má jiný, jinou barvu oka a jinej tvar zadních letek peří ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My diváci, nám to bylo jedno celkem.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No a teď, abysme to vůbec natočili tu scénu, protože to bylo navíc venku, že jo, aby neulítl a tohle, a Pepina vystrašená, protože nezkušenej malej papoušek, žádnej jako chovatel ve smyslu jako aby poslouchal, tak ji pan chovatel měl přivázanou na dlouhým provázku jako za nožičku, aby neulítl, takže to se kolikrát stalo, že se Pepina lekla, chtěla ulítnout a on ji za ten provázek držel jako, aby to, no a teď jak udělat, aby v záběru sama, nebo sám jako tedy ta postava papoušek sám přilítne na rameno třeba že jo, no, a teď a kdyby viděl divák to, co se dělo za kamerou, tak by viděl tu situaci, že na štaflích stojí chovatel, jo, který drží papouška, v druhé ruce má ten provázek, já přicházím pod tý štafle, na zádech mám přilepený banán jako lákadlo, jo, a ten záběr je dostatečně úzký, aby nebylo vidět tohle to okolo, no a když procházím, tak v podstatě ten chovatel tu Pepinu v uvozovkách hodil na to rameno, že jo, a on tam jako přistál nebo dosedl a ten banán ho zaujal natolik, že tam jako chvilku zůstal. No, a to se dělo několikrát, až to vypadalo, že se tam jako dobrovolně přilítl. Takhle třeba to byla jedna scéna, no. Pak se třeba stalo, že Pepina mi stála takhle na ramenou a furt mě tak jako oňuchávala jako tady takhle na tváři, na líci a já jsem měl nalepený kotlety, takový jako ty fousy kotlety, no, a jednou se stalo, že jediným zkušeným trhem takhle mi tu kotletu odhodila, asi už jí smrděl ten mastix nebo něco, no, tak takových historek bylo víc, no, ale jinak to byla vlastně hezká spolupráce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem myslel jako, že to byl tandem, ale teď vidím, že to byl tandem opravdu hodně toporný teda jaksi z vaší strany ne, ale ze strany toho, toho papouška. Ale taky se chci zeptat na tu situaci, kdy jste v Občanském průkazu hrál v podstatě toho takového jako paralyzovaného nemohoucího přesto, že jste to předstíral samozřejmě.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Jasně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice těžká, těžká práce v podstatě hrát a nehrát.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No jo, řešili jsme to, navíc tam je ten vývoj, že takzvaně ho raní mrtvice tu postavu, že jo, a tak nejdřív je nemohoucí, nemůže nic, a postupně a to Petr Jarchovský, autor scénáře, tvrdil, že to je inspirováno skutečným člověkem, že přes den nereaguje, nekomunikuje a když usne ten člověk, tak ta postava taky tedy, tak ze sna mluví ale k věci, že dokáže, jako že se ukáže, že reflektoval, co se dělo, takže Petr popisoval, že říkal ten živoucí člověk jako, co má manželka udělat na zahrádce a co nemá. A tady tohle to použil mezi řádky bych tak jako si vyzradil, že si myslím, že to pro mě tedy je symbol tý doby, jakéhosi útěku do tý nemoci, že ten člověk vlastně byl nemocný, zpočátku byl tak nemocný, že nemohl nic, ale postupně se dostal do stavu, kdy by asi se mohl uzdravit, kdyby chtěl. Ptal jsem se neurologa, jak to teda je, jestli to je možný, on říkal no je to možný, děje se to, že třeba pacient nekomunikuje, ale přijde někdo z rodiny a najednou komunikuje, jako že tam musí být ta, ta chuť vnitřní. Takže i ta postava si myslím, že se schovala do tý nemoci, zůstala tam, protože byl tak trošku posera, ale nicméně paradoxně nejodvážnější čin, to znamená, že zařídil pro toho syna tu modrou, udělal, měl jakoby z tý druhý strany jako schovanej takhle, což si myslím, že v tý době tak se často bohužel dělo.

/ Reklama /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku si budu povídat v Tandemu s hercem a uměleckým šéfem Dejvického divadla Martinem Myšičkou. Čili, když jsem teď vyjmenoval obě vaše teď kategorie umělecké, tak co vás v obou teď čeká?

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
My v Dejvickém divadle nyní slavíme výročí 25 let od založení, už proběhla i taková akce přímo 14. října, což je oficiální den založení Dejvického divadla, byl to takový večer pro naše sponzory nebo blízké, anebo i lidi z úřadu a tak ty oficiální hosty. Při té příležitosti jsme odhalili novou fasádu divadla, ale ne, divadlo není jenom o fasádě, takže jsme i odhalili nový umělecký artefakt, který pro tuto příležitost vyrobil a zapůjčil divadlu František Skála, no přijďte se na ně podívat. Já si myslím, že vystihuje atmosféru nebo ducha Dejvického divadla a zároveň jsme i zasadili semínko budoucího stromu, který by měl být před divadlem. Tak já doufám, že nějaký strom i ať už reálně nebo i symbolicky vyroste.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili Zelená ulice bude ještě víc zelená.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Bude ještě víc zelená. A v této sezoně budeme mít i poměrně nabitý program, budeme mít 3 premiéry. V tuto chvíli zkouší Mirek Krobot takový koprodukční projekt na Jatkách 78, kde 8 herců od nás a 8 herců z Cirk La Putyka pod vedením Rosti Nováka společně vytvářejí projekt s názvem Honey, ten bude mít premiéru 12. listopadu, takže to už se pomalu blížíme. My proti tomu začneme zkoušet s Jirkou Havelkou takový komorní kus pro 6 lidí, který vlastně bude původní, to bude vznikat na téma herectví, kam až může divadlo oslovit diváka nebo nemůže. No, uvidíme, kam nás to zavede. Momentálně pracovní název je Vražda krále Gonzaga, což je převzato z Hamleta, kdy je to divadlo na divadle, jde tam právě, aby Hamlet odhalil Claudiuse z vraždy, se snažím předvést divadlo a docílit toho, že se prozradí jako divák, tak zkoumáme ty hranice, co je možný jako, jak diváka zaujmout nebo oslovit, aby vůbec uvěřil té iluzi, že se něco ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude hodně založeno na improvizaci asi.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Bude to tak vznikat. Uvidíme, jak to bude, jsme úplně na začátku, tak to je takový projekt pro 6 lidí, který budeme hrát proti té Putyce, protože představení Honey se budou odehrávat na jatkách, tam je větší prostor, k tomu lepší podmínky a my, abychom měli co hrát v našem sále, musíme mít kus proti tomu. A na jaře potom od ledna, ale s premiérou v dubnu bude Petr Zelenka zkoušet svoji novou hru, kterou píše, dokončuje, a je to spolupráce s Neuronem, což je taková organizace na podporu vědy, mecenášů a mikrobiologickým ústavem, který je u nás v Dejvicích, bude to hra o Antonínu Holém a příběhu výzkumu antovirotik a léku proti AIDS, což je vlastně jeden z nejúspěšnějších objevů české vědy na mezinárodní úrovni, a věřím Petrovi, nebude to pouze o tom, ale budeme zkoušet takovou původní novou hru a vlastně poté, co dozkoušíme, tak Mirek Krobot s Ondřejem, teď bohužel mi vypadlo příjmení, to je kreativec jako z reklamní společnosti, mají různé náměty a píší seriál Zkáza Dejvickýho divadla, kde myslím, že budeme reflektovat na to, že právě už jsme slýchávali ty hlasy no ty Dejvice, to už není to, co bejvalo, to už jako jde do kytek, nebo že mají krizi, nebo že ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem neslyšel.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Neslyšel?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Tak, tak proběhlo, protože my už takzvaně přesluhujeme, že jo, už vlastně ten soubor, co jsme, tak jsme plus minus 20 let a říká se, že ty, že to divadlo může fungovat 10, pak že už se to třeba opakuje, nebo že se to, ne, tak to zaplaťpánbůh, že jste to neslyšel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, ne.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Ale nicméně jakože Zkáza Dejvického divadla, že si budeme, bude to takové jako pseudokument nebo tak, no uvidíme. To je taky ve stadiu zrodu, kdy budeme si dělat srandu sami ze sebe, že už prostě zkáza nebo já nevím, co všechno. No, tak to, takže to budeme ještě natáčet víceméně, kde budou všichni nejenom herci, ale třeba lidi z kanclu nebo tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, přeju vám, pane Myšičko, žádnou zkázu, naopak rozvoj Dejvického divadla. Plné sály, nebo plný sál, to vám přát nemusím, to je prostě dáno. Nevím, jestli jste měli někdy volné místo ...

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
No, když jsme začínali.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... před těmi 15, 20 lety, tak opravdu byly i představení, kdy, kdy tam bylo 15 diváků, 20, kdy lidi nevěděli, kde je Dejvické divadlo. Teď máme ty krásné starosti, jak se říká, jak tam ty lidi vecpat. Bohužel ten sál je malý a nedá se zvětšit, jo. A už jsme mnohokrát řešili, jestli nejít někam do většího sálu, což je velmi citlivá věc a myslím si, že to nedopadne dobře. Ale jezdíme i mnoho po zájezdech, kde hrajeme ve velkých sálech, takže máme plno, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce i pod širým nebem.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Taky jsme hráli výjimečně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jsem na vás v Lesním divadle.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Jo ano, v Řevnicích, to už je vlastně tradice, kde hrajeme už vlastně 10 sezon vždycky na konci srpna. Takhle jo, chtěl bych říct divákům, zkuste přijít třeba i ten den domů že na blint, protože se stane, že i když je vyprodáno, tak někdo onemocní, to nestihne, nepřijde, a najednou se stane, že tam třeba 5 míst jako je a nám to přijde líto, že máme jako, mluví se o nás, že se k nám nedá nikdy dostat a najednou tam je 5 míst a nám je to líto, že to ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě, jistě.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Takže může to takhle někdo třeba zkusit ten den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to vás velice šikovně pozval herec, ale taky umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička. Moc děkuju za vaši návštěvu a přeju samozřejmě samé úspěchy.

Martin MYŠIČKA, herec, umělecký šéf Dejvického divadla
--------------------
Já vám děkuju za pozvání a děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na slyšenou.

Doslovný přepis pořadu dodává firma NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.