Příběh převaděčů. Ročního chlapečka chtěli dostat do Německa za maminkou. Jeden zaplatil životem
Komunistický režim po roce 1948 obrátil život Čechoslovákům naruby. Mnohé dostal do vězení, jiné zavraždil a tisíce lidí donutil k útěkům za hranice. S tím pomáhali převaděči. Komunisté tak začali psát příběhy Králů Šumavy, kteří byli strážci hranic loveni, jako zvěř. Někteří přežili, jiní byli zatčeni a uvězněni a někteří byli nemilosrdně zabiti.
Byla tmavá noc ze 13. na 14. září roku 1950. Státní hranice jsou už ostře střežené, ale ještě neexistuje neprostupná železná opona. Znalí převaděči si tady, v oblasti mezi Strážným a Českými Žleby, umějí najít cesty, kterými dokáží dostat lidi toužící po svobodě na západ. Jenže tuhle noc mají dva muži úplně jiný úkol – dostat malého, teprve ročního synka jednoho z nich do svobodného Německa za maminkou.
Oba muži, bratři, se nechali na německé straně až k hranici dovézt autem. Za jízdy vyskočili z vozu – nesmělo být totiž znát zpomalení nebo dokonce zastavení auta, které by pro příslušníky SNB, kteří hlídali hranice na české straně, bylo podezřelé.
Muži znalí okolí se vydali jednou ze stezek, které byly bezpečné a rychle se po nich dalo dojít až k hraničnímu Mechovému potoku. Pustou pastvinou stoupali k horizontu, kde se před nimi začaly objevovat kamenné zídky. Podle jedné z nich se vydali směrem do vnitrozemí k Cazovu. První muž šel vlevo, jeho bratr pár kroků za ním. Po pár desítkách metrů se ale zkušenější převaděč zastavil – ozval se v něm jeho instinkt, díky kterému vždy vyvázl z nastražených pastí pohraničníků. Chtěl se proto držet v otevřeném terénu, daleko od houštin a blízkého lesa, kam chtěl jít jeho bratr.
Muži se rozdělují, ještě ujdou pár set metrů, když se z okraje lesa ozve střelba. Jeden z převaděčů ji opětuje ze svého samopalu do míst, kde viděl zášlehy ohně z hlavní. Jenže po pár výstřelech se mu v komoře zasekne náboj. Má u sebe ještě granát, ale ten nechce použít, aby neohrozil svého bratra. Místo toho se dá na útěk. Úplně vyčerpaný se dostane zpět do Německa.
Bratr tolik štěstí neměl. Zasáhlo ho devět střel. Muže v bezvědomí převezli do Českých Žlebů, kde na velitelství útvaru 14. září roku 1950 v jednu hodinu po půlnoci umřel. Pohraničníci slavili. Mysleli si, že dostali muže, kterého naháněli už dlouho a přezdívali ho Král Šumavy. Jenže mrtvý muž na stanici nebyl Král Šumavy Josef Hasil, ale jeho starší bratr Bohumil. Otec ročního chlapečka, který ho chtěl dostat za jeho maminkou do svobodného světa, byl zabit pohraničníky jen 12 dní před svými 30. narozeninami.
Bohumil Hasil byl údajně pohřben v Českých Žlebech, snad dokonce na místním hřbitově, kde by měl odpočívat v neoznačeném hrobě. Josef Hasil i po smrti svého bratra několik let pokračoval v převádění přes hranice. Převáděl politické vězně, exministry, poslance, kněze i matky s dětmi. V roce 1954 odjel do Ameriky. Usadil v Chicagu, kde také v roce 2019 ve věku 95 let zemřel.
Jaké by asi byly osudy těchto dvou bratrů, kdyby v roce 1948 komunisté nepřevzali moc a v Československu byla svoboda? Určitě bychom o příběhu Králů Šumavy nevyprávěli a Bohumil Hasil by pravděpodobně viděl svého syna vyrůstat.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
