Přichází čas planě rostoucích česneků: medvědího, viničného a podivného
Česnek medvědí je nejznámější, na jaře se sbírá ve velkém. Podle autorky květinových kuchařek Jany Vlkové si ale pozornost zaslouží také další dva dubnové česneky, viničný a podivný.
„Česneku viničnému se tradičně přezdívá divoká pažitka. Pro mě je mnohem lepší než pažitka, protože roste v přírodě, jeho chuť je mnohem intenzivnější. Je to prostě divoká rostlina, takže nám dává daleko více zdraví prospěšných látek,“ tvrdí autorka květinových kuchařek a propagátorka kytek k jídlu Jana Vlková.
Ve velké oblibě má také česnek podivný, jak říká, dobře ho snášejí i žlučníkáři. „Tato rostlina se hojně vyskytuje v parcích. Listy má podobné bledulím, jsou takové ploché a široké zhruba 0,5 cm. Zajímavé jsou i pacibulky česneku podivného,“ popisuje Jana Vlková, „vypadají jako perly a také mají česnekovou chuť. Výhodou tohoto česneku je jemnost chuti, i lidé mající problémy s klasickým česnekem, cibulí nebo štiplavými rostlinami ho mohou bez problémů konzumovat.“
Pesto z česneku podivného
- 0,5 kg listů česneku podivného
- 10 - 20 dkg vlašských ořechů
- šťáva z 1 citronu
- 2 dl oleje
Česnek očistíme a omyjeme, nakrájíme nahrubo a spolu s ořechy a olejem rozmixujeme podle požadované konzistence buď dohladka, nebo na drobné kousky.
Nakonec přidáme citrón. Kyselá složka zajistí, že pesto déle vydrží, méně oxiduje a tudíž pomaleji hnědne.
Takto připravené pesto skladujeme v dobře uzavřené nádobě v lednici a spotřebujeme do 3 týdnů.
Pro pozdější použití můžeme konzervovat. Napěchované pevně uzavřené skleničky, ve kterých by neměly být bubliny vzduchu, dáme do myčky (můžeme mezi špinavé nádobí) a pasterizujeme při intenzivním programu na 70 °C.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
