Příroda je zatraceně tvrdá. Potřebuje respekt, ne lidské emoce, říká Karel Makoň
Příroda nefunguje podle lidských představ o spravedlnosti ani soucitu. Podle Karla Makoně ze Záchranné stanice živočichů v Plzni má jasná pravidla, která platí miliony let. Lidé je často porušují v dobré víře, ale výsledkem bývá spíš škoda než pomoc. Řekl to ve vysílání Českého rozhlasu.
„Příroda je zatraceně tvrdá, ale není to o tvrdosti. Je to o respektu,“ uvedl Karel Makoň ve vysílání Českého rozhlasu. Podle něj v přírodě nic nefunguje náhodou a každý zásah má své důsledky. Slabé nebo nemocné jedince přírodní výběr vyřazuje proto, aby mohla přežít zdravá populace. „My do toho často mícháme emoce a lidský mozek, ale příroda funguje jednoduše a bez kompromisů,“ dodal.
Záchranná stanice se podle Makoně často setkává s lidmi, kteří chtějí pomoci hlavně proto, aby měli dobrý pocit. „Dobrý úmysl může napáchat velkou škodu, když mu chybí přemýšlení,“ řekl ve vysílání Českého rozhlasu. Typickým příkladem jsou zbytečné zásahy u mláďat, která pomoc nepotřebují. Každá situace je jiná a neexistuje univerzální návod. „Nejlepší je zavolat a zeptat se, ne automaticky jednat,“ vysvětlil.
Mezi nejčastější pacienty záchranné stanice patří labutě, dravci a sovy, často po nárazech do skel nebo po kontaktu s elektrickým vedením. Velkou roli podle Makoně hraje prevence a osvěta. „Nechci, aby byli všichni ochranáři přírody. Stačí, když lidé budou vědět, že svým chováním mohou zvířatům škodit, nebo jim naopak pomoct,“ uvedl Karel Makoň ve vysílání Českého rozhlasu. Základem je podle něj respekt k přírodě a snaha zasahovat co nejméně.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
