Proč Mojžíš nemohl vstoupit do Zaslíbené země

24. červen 2007

Ješajahu Leibowitz, který zemřel před třinácti lety ve věku 91 let, patří bezesporu k nejoriginálnějším moderním židovským myslitelům. Chemik, hlavní pořadatel a přispěvatel monumentální Encyclopaedia Judaica, obávaný diskutér, ale též náboženský filozof - to vše charakterizuje Leibowitzovo veřejné působení. Jako jeden z mála zastánců tradičního judaismu ho dokázal přiblížit i sekulární společnosti a zdůraznit při tom mravní naléhavost a závaznost židovské víry. Dokládá to i krátká Leibowitzova úvaha k části 19. - 22. kapitoly Čtvrté knihy Mojžíšovy, z níž se včera předčítalo při šabatové bohoslužbě.

V našem textu se nachází zpráva o epizodě převratné jak svým obsahem, tak i duchovním a náboženským významem: Mojžíšovi, nazývanému tradicí první osvoboditel, tomuto věrnému pastýři lidu Izraele, člověku Božímu a Jeho služebníkovi, jemuž byl svěřen vznešený úkol vyvést Izrael z Egypta a vést ho do Zaslíbené země stejně jako přijmout Tóru, tomuto Mojžíšovi je zapovězeno vstoupit do Zaslíbené země. Je odsouzen zemřít v poušti, a jak se dozvíme na konci Pěti knih Mojžíšových, neměl dokonce ani právo být pohřben v zemi Izraele.

Tato událost v nás vyvolává údiv. "Čím se Mojžíš zpronevěřil?" ptáme se. Tóra to nevysvětluje. Učenci a vykladači Tóry zkoumající text předložili mnoho hypotéz, aby tento problém vyřešili. Řešení přesto nenašli. Hypotézy se množily po všechny generace, ale žádná z nich neuspokojí našeho ducha.

Přesto je možné, že událost má své hlubší vysvětlení. Naznačuje ho midraš, na nějž chci nyní odkázat. Hle, co nám říká o prosbách Mojžíše za zrušení Božího ortelu. Bůh mu řekl: "Mojžíši, s čím chceš vejít do Zaslíbené země?" Midraš zde chce říci, co vysvětlí později: Tato generace, kterou jsi vedl, si nezasloužila vstoupit do Zaslíbené země, a ty, její vůdce, tam chceš vejít? Podobá se to pastýři, jehož stádo bylo roztrháno divou zvěří. Může pastýř říci: "Já se však vrátím domů?" Jinými slovy: Vůdce nese vinu své generace, všechny viny dopuštěné pod jeho vedením, i kdyby on sám nebyl z hlediska právního, mravního nebo dle jakéhokoliv jiného lidského posouzení odpovědný za zločiny a omyly spáchané těmi, které vede. Vůdce nese jejich vinu.

Toto pojetí, vyslovené v případě Mojžíše s obzvláštní silou, přijímají všechny národy: Vůdce nese všechny viny, všechny omyly, všechny hříchy a všechny zločiny spáchané během své vlády. Mezi námořníky existuje pojetí cti, podle něhož kapitán lodi, která se potápí, nemá právo pokusit se o záchranu vlastního života, dokud kdokoliv z námořníků nebo cestujících nebyl vyveden z nebezpečí. Kapitán měl raději klesnout ke dnu se svým plavidlem. Slovy dneška, která odpovídají sociálně-politické skutečnosti, nazýváme tuto odpovědnost "ministerskou" a Mojžíšův osud nám pro ni poskytuje přímo vzorový příklad.

Je to však pojetí, kterého se nám dnes velice nedostává, a to hodně prozrazuje o kvalitách našich vůdců. Jsme dnes přečasto vedeni lidmi bez jakékoliv cti, vůdci, kteří vyhledávají svůj prospěch nehledě na hříchy a zločiny páchané jejich podřízenými, kteří takto jednají kryti vůdcovskou autoritou. To je v rozporu s věrným pastýřem, kterého znaly děti Izraele. Když zemřely kvůli svým vlastním vinám, on, jenž se žádného provinění nedopustil, zahynul spolu s nimi.

Spustit audio