Projekt Life for Mires vrátí vodu na více než 2000 hektarů národního parku Šumava

Na Šumavě se v průběhu staletí odvodňovala nejrůznější stanoviště. Byla to rašeliniště, ve kterých se následně těžila rašelina ať už jako stelivo pod dobytek nebo jako otop do kamen, odvodňovaly se rašelinné lesy, aby se zvýšila výtěžnost lesa, podmáčené louky, aby se na nich dal pást dobytek, nebo je kosit, případně zakládat pole. Odvodňovaly se ale také prameniště a narovnávaly a zahlubovaly se potoky. Jak potvrzuje Lukáš Linhart z týmu Life for Mires, tímto způsobem byla Šumava vcelku zásadně odvodňována. „Byla z padesáti procent odvodněna, respektive mokřady, které jsou na Šumavě, byly z 50 procent odvodněny a rašeliniště dokonce ze 70 procent. Byly to různé důvody ať už lepší přirůstání dříví, lepší přístupnost na lokality, zemědělská činnost a tak podobně.“

Hraniční slať s vrcholem Luzného v pozadí|foto:Tomáš Čamra, Správa NP Šumava

V rámci ambiciózního projektu Life for Mires se tak bude navracet voda na více než 2000 hektarů území národního parku, navrátilo se 17 kilometrů potoků do svých původních, meandrujících tras, zasypávají se stovky kilometrů odvodňovacích kanálů, z nichž některé jsou hluboké přes dva metry a také se revitalizující prameniště. Právě tato činnost je v České republice unikátní.

„Dá se říci, že tento LIFE na Šumavě je takovým pilotním projektem, protože nikde jinde se prameniště, tak jak je děláme my, ještě nedělaly. Občas se dělají tůně, což ale za nás není úplně ideální opatření. Protože když člověk ve fungujícím mokřadu vybuduje tůň, tak de fakto úkáže jenom tu vodu, která tam už byla a často se stává, že tím výkopkem z tůně se zahrne část fungujícího mokřadu, takže jeho část zanikne. My tedy jdeme cestou obnovy přirozených biotopů, to znamená, že v prameništích se snažíme odvodňovací kanály zahrnout tou zeminou, která tam zůstala z těch výkopků z doby budování a ten vodní režim nastavit tak, aby ta prameniště začala fungovat tak, jak fungovala před tím odvodněním," dodává Lukáš Linhart.

Obnova prameniště sice vypadá podobně, jako například obnova rašeliniště. Také se do odvodňovacích kanálů zabudují dřevěné přehrádky, které se ale plně zasypou zeminou prakticky na úroveň původního terénu. „Kdežto v rašeliništi si můžeme dovolit jenom obsypat ty hrázky a případně prostor mezi hrázkami vyplnit materiálem, ale potom už rašeliníky to dál zatáhnou samy," vysvětlujte Linhart.

Life for Mires je projektem za více než 150 milionů korun, na kterém pracují nejen lidé ze Správy Národního parku Šumava, Národního parku Bavorský les, Jihočeské univerzity, či pracovníci německé nevládní ekologické organizace, ale také desítky dobrovolníků z celé Evropy, kteří pomáhají s návratem vody na Šumavu – a za to jim patří velké poděkování.