Projekt Poslední adresa připomíná oběti komunismu. Jednou z nich byl i Čeněk Petelík

Zapomenutý příběh Čeňka Petelíka připomněl projekt Poslední adresa. Právě ten znovuobjevuje a připomíná lidi, kteří se bývalému totalitnímu režimu znelíbili tak, že za to zaplatili životem.

Čeněk Petelík se narodil v roce 1917 ve městě Mittweida nedaleko Saské Kamenice. Obecnou školu už ale studoval v Plzni. Vyučil se sice pasířem, ale později opravoval kočárky nebo obsluhoval frézu v tehdejších Škodových závodech. Po druhé světové válce už s manželkou Miladou a malým synkem Čeňkem hledal vhodné bydlení. A práce v plzeňské věznici tuto výhodu nabízela. Bezproblémový Čeněk Petelík se v roce 1949 dočkal povýšení do hodnosti velitele samostatného pracovního oddílu. Krátce nato přešel do Kremlu, což byla přezdívka pro část borské věznice s politickými vězni.

„Viděl, jak na Bory přibývají političtí vězni z řad těch nejvýznamnějších osobností Československa, významných autorit, hrdinů západní fronty, bývalých politiků a tak dále. Všech si vážil. To ho vedlo k tomu, že se snažil politickým vězňům pomáhat,“ uvedl badatel Lukáš Paleček. Podle něj nosil Čeněk Petelík politickým vězňům potraviny, cigarety, dopisy od rodin a také zprávy o mezinárodní politické situaci.

Čeněk Petelík měl moc dobré srdce

„Když byl ve věznici popravený generál Heliodor Píka 21. 6. 1949, tak Čeněk Petelík na sebe upozornil tím, že sebral nedopalek jeho poslední cigarety, což se mu bohužel stalo osudným. A bylo s ním počítáno jako s ústřední postavou celého procesu,“ doplnil Lukáš Paleček. Proces zorganizovalo velitelství sboru vězeňské stráže společně s Ministerstvem spravedlnosti. Hlavním cílem bylo zastrašit politické protivníky z řad dozorců a získat absolutní moc nad vězeňskými sbory.

Čeněk Petelík těsně po zatčení a před začátkem výslechu, který jeho obličej změnil v nepoznání|foto: Ústav pro studium totalitních režimů

„Tatínek, když přišel domů, byl většinou z dění kolem velmi znechucený. Sem tam mamince i něco prozradil, takže maminka byla o některých věcech informována. Jejím prostřednictvím jsem se dozvěděla, jak to všechno bylo. Dokonce když tatínka měli druhý den popravit, jsme byli upozorněni, jestli se s ním chceme rozloučit. Jeli jsme do Prahy nočním vlakem, to vše mi utkvělo v paměti,“ zavzpomínala na vyprávění své maminky dcera Čeňka Petelíka Květoslava.

V době procesu s tatínkem jí byly tři roky. Důsledkem procesu bylo nejen okamžité vystěhování z bytu, ale například i nepřijetí do školy a podobně.

Kromě pomoci politickým vězňům byla v obžalobě i smyšlená příprava vzpoury ve věznici a plánovaná vražda jejího tehdejšího šéfa.  Od zatčení do popravy 23. května 1950 uběhl přibližně jeden měsíc.

Vražda na objednávku totalitního režimu

Vražda Čeňka Petelíka byla politickou objednávkou tehdejšího režimu, což už v roce 1956 potvrdila inspekce Ministerstva vnitra. Ve zprávě odtajněné v roce 1999 se doslovně píše: Výše uložených trestů byla do jisté míry ovlivněna tím, že se jednalo o veřejný proces pro příslušníky Sboru veřejné stráže, pro které mělo být toto soudní přelíčení výstrahou a poučením. Je-li však případ zkoumán z hlediska socialistické zákonnosti je rozsudek, co do výroku o trestech tak i v odůvodnění dále neudržitelný.

Mým přáním jest, aby národ zůstal sjednocen? Nesmysl.

• Upravit
• Smazat

V Národním archivu jsou uložené dříve přísně tajné soudní spisy z doby, kdy se v Československu hojně popravovalo. Naleznete tady mimo jiné stovky záznamů o exekuci. Jaká byla poslední slova třeba slavného generála Heliodora Píky, lidoveckého poslance Stanislava Broje, nebo oběšeného komunisty a bachaře Čeňka Petelíka?

Plné rehabilitace se Čeněk Petelík dočkal díky rozhodnutí Vyššího vojenského soudu v Příbrami  40 let po své smrti. Jména obětí komunistického režimu znovu objevuje projekt Poslední adresa, kdy se na domy, kde lidé v době zatčení bydleli, umístí tabulky s jejich jmény. V Plzni jsou kromě té u borské věznice ještě další dvě v Jablonského ulici.

„Tam bydleli v jednom společném domě dva armádní důstojníci Josef Kučera a Václav Ženíšek, kteří byli souzeni ve vykonstruovaném politickém procesu tak zvaném „Akce Irena“. V jeho rámci byli odsouzeni a následně popraveni,“ vysvětlila koordinátorka projektu Poslední adresa Ústavu pro studium totalitních režimů Edita Jiráková. První domy s tabulkami obětí se objevili před pěti lety v Rusku. Teď už jsou i kromě České republiky, například na Ukrajině, Gruzii a Moldávii. V dalších zemích komunistického bloku se připravují.