První půlrok v Česku mi stačily čtyři věty

Do Čech ho samozřejmě přivedla láska. Kdysi se v Anglii seznámil s Češkou, která tam pracovala jako au-pair. Když ho pak pozvala k nám, už tady zůstal. V současné době žije s jinou Češkou v Plzni, věnuje se tlumočení, překladu i vyučování. Pomáhá jak Čechům s angličtinou, tak cizincům s češtinou.

Na češtině je pro cizince nejtěžší výslovnost „ř“ a skloňování podstatných jmen. V češtině je samouk, protože kurzy pro cizince mu nevyhovovaly. Prvních pár měsíců si vystačil se čtyřmi větami, jejich citaci najdete v záznamu rozhovoru – některé jsou totiž obtížně publikovatelné…

Na Češích Leigh chválí podobný druh sarkastického a černého humoru, kterým jsou proslulí Angličané. A další postřeh: Moravané jsou prý k cizím lidem daleko přátelštější než Češi.

Do Anglie se sice občas podívám, ale v Česku jsem doma

Angličané toho prý o Česku moc netuší. Leigh čelí otázkám, zdali jsme součástí Ruska, jestli tu máme elektřinu nebo zda známe zmrzlinu. A tak jednomu krajanovi namluvil, že zmrzlinu sice jíme, ale připravujeme ji z brambor…

Nepovažuje se za typického Angličana. Už jen proto, že nekonverzuje o třech typických tématech svých krajanů: fotbale, politice a počasí. Liší i tím, že se během studií metafyzických věd věnoval třem pracím najednou. Dělal toho opravdu hodně, např. pošťáka, recepčního nebo pohřebáka.

A co ho baví u nás Česku? Sledovat pamětnické filmy! Na snímky s Vladimírem Menšíkem nebo Vlastou Burianem se může dívat pořád dokola.

Zajímavé je i porovnání českého a anglického piva v podání Angličana žijícího v Plzni. Jaké je lepší? Jak by charakterizoval českou náturu? Rozumí cimrmanovskému humoru?