Původní zámecká knihovna je po desetiletích zpátky na zámku Bor

Knihovna se na zámek Bor vrátila po téměř 80 letech. Zahrnuje přibližně 1000 svazků, psaných převážně v němčině, francouzštině, latině, ale i v češtině. V 19. století ji založil kníže Karel Löwenstein-Wertheim-Rosenberg.

„Původní počet knih byl asi 2000, všechny se, bohužel, nedochovaly, máme jich přibližně polovinu. Pocházejí hlavně z 18., 19. a počátku 20. století. Z větší části se jedná o katolickou literaturu,“ popisuje kastelánka zámku Bor Galina Marianna Kortanová. Zámecký knižní poklad se ukrývá ve dvou velkých skříních s pětadvaceti policemi, přičemž na některých jsou knihy vyrovnané ve dvou řadách. Prostor je větraný a udržovaný ve stálé teplotě.

Knihovna na zámku Bor vznikla už začátkem 18. století, nejdřív ale sloužila jen pro správu zámku a obsahovala sbírky zákonů, ekonomické spisy apod. Významně ji rozšířil Karel Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (1834-1921), který je proto považován za zakladatele zámecké knihovny, a posléze jeho syn Aloys (1871-1952). Löwensteinové byli posledními majiteli borského zámku, rod se tu usídlil v r. 1720 a panství měl v držení víc než 200 let.

Po 2. světové válce byla zámecká knihovna přemístěna z Boru do depozitáře muzea v Horšovském Týně. „Tam v r. 1958 hořelo a oheň část naší knihovny poničil,“ přibližuje kastelánka osud knihovny, „později byla převezena do Kladrub a nakonec do depozitářů Národního muzea v Terezíně. Na zámek Bor je zapůjčena na 5 let, samozřejmě doufáme, že Národní muzeum nám zápůjčku prodlouží, aby knihovna mohla zdobit zámeckou expozici i po r. 2031.“

Zámkem Bor vás spolu s kastelánkou Galinou Mariannou Kortanovou provedeme v rámci rozhlasového Zámeckého léta ve čtvrtek 13. srpna. Poslouchejte regionální vysílání v 9:45.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.