Ražba nejdelšího železničního tunelu skončila

Ražba tunelu trvala dva a půl roku. Na stavbu po celou dobu dohlížel vedoucí ražby Štefan Ivor. „Můj běžný den spočívá v tom, že řeším administrativní, personální a ekonomické otázky, ale také chodím po stavbě a kontroluji provedené práce. Zároveň musíme s kolegy připravovat věci, které nás čekají,“ řekl Štefan Ivor.

Během ražby tunelu zažili pracovníci nejen úspěšná období, ale také nepříjemné momenty. „Trochu nás překvapili vyšší přítoky podzemní vody a místy samotná abrazivita a nestabilita nadloží. Když si vezmete, že ražby probíhaly nepřetržitě, tak technici ani já jako vedoucí projektu, jsme neměli možnost si až tak oddychnout, protože problémy se vyskytovaly pořád a tak lidé volali v podstatě nonstop. Řešit to, bylo potřeba,“ popsal Štefan Ivor.

Na stavbě pracuje zhruba 130 dělníků a 125 techniků. A téměř všechny Štefan Ivor zná osobně. „Zase tolik lidí tu nepracuje, aby je člověk nepoznal. Samozřejmě některé znám lépe a jiné méně, protože s některými jsem pracoval i na předcházejících stavbách. Určitě to není tak, že bych o nich vůbec nic nevěděl,“ uvedl Ivor.

Tunely, které postavil, si vyzkoušel i jako cestující

Osobně se již podílel na ražbě několika tunelů, a jak sám popsal, některé dokonce vyzkoušel i jako cestující: „Nedávno jsem konečně, v podstatě po 13 letech, cestoval vlakem do Žiliny, takže jsem projel tunely i na Moravě, na kterých jsem začínal. Na jednu stranu jsem se těšil, na tu druhou jsem si to moc neužil, protože vlaky dnes jezdí 140 kilometrovou rychlostí. Určitě si ale zavzpomínám, protože každá ta stavba byla specifická.“

V současnosti pracovníci firmy rozebírají razící štít. Práce na tunelu jsou u konce a firma se musí přesunout jinam. Budoucnost je ale podle Štefana Ivora složitější. „Kdy bude další ražba tunelu, je otázkou. S tím souvisí i naše nasazení jinam. Je to komplikované, protože nevíme, kdy a kam se budeme přesouvat. To není dobré ani pro nás ani pro ostatní lidi, protože panuje nejistota, co bude dál,“ uzavřel vedoucí ražby Štefan Ivor.