Ředitel plzeňské charity: Personální politiku u nás dělá Hospodin, posílá do služeb neuvěřitelně úžasné lidi

Víra v Boha a vděčnost, že překonal závažnou operaci páteře, dovedla Plzeňana Jiřího Lodra k jeho současnému povolání. Když ho totiž bývalý plzeňský biskup František Radkovský oslovil, aby oblastní charitu vedl, nechtěl opouštět své zaměstnání v zemědělství. Mezi zvířaty mu bylo dobře. Nakonec se ale pustil do této pomáhající profese.

Jeho tým, se kterým pomáhá potřebným především v celém Karlovarském kraji a ve velké části kraje Plzeňského, tvoří asi 700 lidí. V rámci charitních služeb různého druhu poskytují stálou nebo příležitostnou pomoc a podporu tisícům lidí. A jak vypadá běžný život šéfa oblastní charity? „Není vůbec běžný, neustále se proměňuje, snažím se svým kolegům nepřekážet a podporovat je, ale mám vynikající týmy, personální politiku u nás dělá sám Hospodin, do těchto služeb přicházejí samí úžasní lidé,“ řekl.

Otce zavřeli komunisti a Jiří se učil na baču

Jiří Lodr pochází z plzeňské Doubravky, jeho rodina tam měla velkostatek a pekárnu. Tatínek byl učitel. „Tatínek nebyl vhodným prominentem režimu, nepustili mě na střední školu, tak jsem se po různých peripetiích dostal do Nečtin a učil jsem se na baču,“ vyprávěl. Nakonec Jiří i přes potíže vystudoval střední a vysokou školu."

Mého otce zavřeli do vězení, dostal nejprve vlastizradu a pak hanobení rasy, přesvědčení a národa,“ vzpomínal Jiří, který po škole začal pracovat v zemědělském družstvu Červený Hrádek, kde prožil rok 1989 a jako místopředseda družstva měl na starost jeho transformaci. „Byl jsem tam šťastný, díval jsem se na krávy, jak přežvykují,“ popsal Jiří, který zvířata miloval od malička.

Do čela pomáhající organizace ho dovedla vděčnost

Družstvo nechtěl Jiří Lodr opustit ani po vážném úrazu páteře a operaci. Když po vzniku plzeňské diecéze přišla nabídka vést utvářející se charitu, váhal. „Asi by mě nikdo nezlomil, kdyby otec biskup František za mnou nevyslal generálního vikáře Josefa Žáka jako posla, ten mi řekl něco o vděčnosti a měl pravdu. Já jsem byl po operaci nepohyblivý a zažíval jsem velké trápení,“ vzpomínal. Službu v charitě Jiří Lodr i po modlitbě se svým kmotrem P. Antonínem Hýžou a plzeňským biskupem mons. Františkem Radkovským nakonec přijal a v jejím čele stojí už skoro 29 let.

Poslání této pomáhající instituce chápe tak, že je potřeba klienty nesoudit a v těžké životní situaci je provázet. Jiří Lodr se rád potkává s lidmi v domovech, které charita provozuje. V domově sv. Jiří v Plzni - Doubravce navštěvuje také svoji maminku Věrušku. „Já ho málo užiju, má toho hodně, a když přijde, je to pro mě svátek,“ řekla. „Je to lidský a pracovitý člověk, ale také je svůj, umí říct, co si myslí,“ prozradila vedoucí domova Alena Pistulková.

Tátu neposlechl a šel do politiky

Jiří Lodr se svou manželkou vychoval dceru Lenku a syny Jana a Jakuba. I když už dlouho žije v Plzni na Slovanech, miluje svou rodnou Doubravku. „V kostele sv. Jiří jsem od 4 do 27 let ministroval a dělal jsem tady kostelníka. Vedle na hřbitově je pochovaný můj otec,“ vyprávěl. Tatínka, který zemřel měsíc před sametovou revolucí a přemlouval Jiřího, aby nevstupoval do politiky, ale neposlechl. Jako zakládající člen OF a se později stal regionálním politikem za KDU-ČSL.

Posledními obrovskými zkouškami pro charitu, její služby, její klienty a zaměstnance byly a stále jsou covid a válka na Ukrajině. „Přál bych si, aby se snižovalo to velké rozdělení v naší společnosti, to je výzva Velikonoc,“ uzavřel Jiří Lodr.