Rezervace se vyhlašovaly také proto, aby se zabránilo prodeji vzácných území

Chráněná krajinná oblast Šumava patří svojí rozlohou přes bezmála 1000 km² mezi třetí největší v České republice. Je tedy až s podivem, že na začátku 90. let se na jejím území rozprostírala jen asi desítka rezervací – například Bílá Strž, Černé a Čertovo jezero nebo Boubínský prales. V roce 1993 se po roční pauze na Správu CHKO vrátil Pavel Hubený, současný ředitel Národního parku, který co by vedoucí CHKO dostal možnost vyhlašovat nové rezervace.

„Dostal jsem příležitost naplnit to, co jsem věděl už v 80. letech. Další věc je, že raný kapitalismus počátku 90. let vypadal dost děsivě, jak v lese, tak hlavně na zemědělské půdě. Stát se netajil tím, že zemědělskou půdu, byť neobdělávanou a v jakémkoli stavu, prodá soukromým vlastníkům, protože to jsou nejlepší pečovatelé," vzpomíná Pavel Hubený.

Jenže realita byla trochu jiná. V některých případech chtěli pozemky koupit velcí farmáři, aby co nejvíce rozšířili své podnikání. Mnohdy se však jednalo o spekulativní prodeje lidem, kteří počítali s tím, že zemědělské pozemky převedou na stavební a svoji investici násobně zhodnotí.

„Snažili jsme se bezlesí ochránit před prodejem. Jedna z možností byla vyhlásit rezervaci. Takže v 90. letech vznikla spousta rezervací na mokřadech a v bažinách právě proto, abychom zablokovali jejich prodej," vysvětluje.

Zabránění prodejům a následnému převedení na stavební pozemky byl jen jeden z důvodů vyhlašování rezervací. Tím prvním a zásadním byla nevyčíslitelná přírodní hodnota. Dodnes se ukazuje, že tyto bezlesé rezervace jsou pokladnicí nejen běžně se vyskytujících, ale také velmi vzácných druhů zvířat, bezobratlích a rostlin.