Robert Elva Frouz: Tady a teď – to je poměrně řídce navštěvovaná destinace

20. červenec 2018
Publicistika

Umíte odpočívat? Užít si prázdninové okamžiky? Anebo jen utíkáte před povinnostmi, které vás nakonec stejně doběhnou?  Autorem dnešního prázdninového fejetonu je Robert Elva Frouz.

Červenec je v polovině a ze všech stran nás obklopily prázdniny. Mám v živé paměti svůj dětský prožitek takových dnů – jak postupně přestalo být důležité, jestli je úterý nebo sobota, jak čas ztratil svoji tíži, jak dokonce přestal mít jakoukoli váhu. Bylo to osvobozující a uvolňující, jako když v létě skočíte do rybníka, ve kterém je voda tak akorát. Dlouho se mi pak po téhle zkušenosti stýskalo a zdála se nedostupná. Právě jsem ale na jedné prázdninové cestě, která mě k dětskému prožívání vrací. Je to cesta tam, kde jsem. Je to cesta sem.  Cesta do TEĎ A TADY.

TEĎ A TADY leží nedaleko, vlastně na dosah ruky. Stačí se trochu uvolnit, zastavit, nádech a výdech, pořádně se rozhlédnout. Být úplně u toho, co se právě děje: když jdu, tak jít, když ležím, tak ležet, když čtu, tak číst, všechno pozorně a nadoraz. Neutíkat v myšlenkách dopředu ani dozadu, srovnat rytmus dechu a chůze s rytmem času, spřátelit se s každým okamžikem. Taky připustit, že všechno, co pro tuhle chvíli potřebuju, už mám. A že pro nejbližší krok mám světla dost.

Na cestě do TEĎ A TADY hodně pomáhá ticho. Když vystoupím z deště protichůdných informací, který mi neustále padá na hlavu, z laviny podnětů, z vlnobití názorů, a dovolím si jen tak být. Ten déšť, lavina a vlnobití přitom nepřicházejí jenom zvenku. Vidím, jak i ve mně to vře, převaluje se, neodbytně se dělají postoje - a že je k čemu a ke komu! Tohle léto nabízí náš svět tolik podnětů k vytvoření silného názoru, že až hanba mluvit. Není vůbec těžké se naštvat na kdeco a kdekoho. Nezakazuju si to. Při mém letošním prázdninovém putování se mi ale osvědčilo od všeho trochu poodstoupit. Pak se jen tak koukám, neskáču za každou myšlenkou a náladou, které běží okolo, prostě k nim mlčím. Někde v sobě si lehnu do trávy a dívám se na myšlenky jako na oblaka, která mi plují nad hlavou. Nebo někde v sobě vystoupám na horu a dívám se, co všechno se hemží kolem. Nebo si někde v sobě sednu na břeh řeky a pozoruju, čím vším se vlní moje hladina. Jak osvěžující v tom horku!

Najednou zase přestává být důležité, jestli je úterý nebo sobota, tlak času se uvolní, obklopují mě prázdniny. A já jsem s nimi a v nich. Nic nemusím, všechno jenom můžu, jako v dětství na naší šumavské chalupě.

TEĎ A TADY se naštěstí nachází ještě blíž, než v nejbližším okolí. Je tam, kde zrovna jsem. A i tam, kde jste zrovna vy. Kde jsi ty. Vidíte? Vidíš? Jestli ne, zkuste to ještě jednou. Už? No vida!

Jde přitom kupodivu o poměrně řídce navštěvovanou destinaci. Kdekdo totiž jede někam jinam, než kde právě je – a už se moc těší, až tam konečně bude. Přemýšlí, co ho asi čeká, plánuje a představuje si. Zároveň nechává za sebou, k čemu se pak pořád vrací: nedodělky v práci nebo ve škole, nejistotu v účtech nebo ve vztazích, nedotažené osobní projekty. A pak z putování zbude jen těkání. Škoda, v TEĎ A TADY se dá totiž zažít ledacos. Tedy přesněji řečeno – nikde jinde se ve skutečnosti nedá zažít nic. Ono totiž, mezi námi, ono se možná jenom TEĎ A TADY nachází ve skutečnosti… Ale nějak se do toho zamotávám.

Je nejvyšší čas nechat psaní, zvednout se, nadechnout a vydechnout a pokračovat v cestě.

Cože, já už jsem tam? Už jsem tady? Teď? Skvělé! Jsem tady a můžu jít dál. Prázdniny zdaleka nekončí.

autor: Robert Elva Frouz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.