Roháč, bác, lepenice, pejraprout - znáte lidová jídla našich předků na Plzeňsku?
Zveme vás na malý gastronomický výlet do historie! Na Plzeňsku v 19. století mívala některá jídla lidové kuchyně zajímavé názvy. Víme ještě, co přesně si pod nimi představit?
Co třeba takový „roháč“? Roháč býval velký, podlouhlý koláč s tvarohovým a švestkovým mazáním, na okraji zahnutý. Hospodyně je chystaly na sv. Martina, kdy se měnila čeládka. Když to vypadalo, že některá děvečka nedoslouží do sv. Martina, říkalo se, „že se nedočká roháče“.
Bác, hluchec, trepek
Další pochoutkou býval „bác“. Na něj se zadělalo řidší těsto asi jako na lívance. Potom se nastrouhaly syrové brambory, vytlačil se z nich škrob a přidaly se do těsta. Když těsto vykynulo, nalilo se na (náležitě omaštěný) pekáč a bác se nechal do zlatova upéct. Někde přidávaly hospodyňky do těsta česnek a bylinku popenec (na Plzeňsku zvanou „kondrhel“). V některých vesnicích tomuto pokrmu říkali „hluchec“ nebo také „trepek.
Pučálka a lepenice
Dodnes je možná dobře známá „pučálka“ – hrachový pokrm. Hrách se nechal 24 hodin ve vodě, na to se vsypal na pekáč a na teplé plotně se sušil. .Řádně usušený hrách se pomastil, nasolil a napepřil. Anebo „lepenice“ – na ni se uvařily brambory, oloupaly se a rozmačkaly. K takto vzniklé kaši se přidalo vařené zelí a vše se smíchalo dohromady.
Na zahřátí oukrop nebo pejraprout
Zajímavé byly i názvy polévek: třeba „oukrop“, tak naši předci říkali vařené slané vodě, do které se přidala smažené cibule. Z chleba se vařila „žebrácká polévka“, která se někde nazývala „pejraprout“. A když jsme u chleba, přidejme ještě pokrmy zvané „točánka“ a „rejpulec“ – ty se od sebe lišily pouze tvarem. Dělaly se z posledního vyškrabaného chlebového těsta. Točánka měla podobu spirálovitou a rejpulec tvar lyrovitý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.