Romové příliš pomoc psychologa nebo psychiatra nevyhledávají, říká terapeutka Andrea Tibenská

5. květen 2021

Andrea Tibenská pracuje jako klinická psycholožka a psychoterapeutka. Působí na psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové a vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. V minulosti se věnovala léčbě závislostí, dnes poskytuje tolik žádanou psychoterapii.

„Moji rodiče vzdělání neměli, ale dbali na to, aby jejich děti byly. Vůbec si ovšem nedovedli představit, jak vysoko to dotáhneme. Když jsem měla jít na gymnázium, měli obrovský strach, protože chtěli, abych vystudovala obyčejnou střední školu a měla maturitu. Nepočítali s tím, že bych mohla jít dál. Vysokou školu mám já, jedna z mých sester a několik bratranců a sestřenic,“ říká o své cestě za vzděláním Andrea Tibenská.

Od počátku studia chtěl být klinickou psycholožkou a věnovat se výhradně dospělým pacientům:

„Ráda s lidmi mluvím, je mi v kontaktu s nimi dobře. Baví mě s nimi mluvit do hloubky – o tom, co prožívají, čím žijí, co je trápí. Proto mě psychologie naplňuje.“

V minulosti se věnovala převážně léčbě závislostí, a to u pacientů, kteří by svou závislost bez pomoci klinického psychologa nemohli sami zvládnout:

„Pracovala jsem na různých jiných odděleních psychiatrie, nejvíc ovšem tam, kde se léčí lidé s depresemi, úzkostmi, anorexií, poruchami osobnosti, apod.“

Podle Tibenské Romové příliš pomoc psychologa nebo psychiatra nevyhledávají:

„Romové běžně nevyhledávají pomoc psychologa. Pokud k tomu dojde, pomoc opravdu potřebují. Oni se buď za své psychické potíže stydí, nechtějí o nich mluvit a ani si nechtějí přiznat, že může jít o duševní nemoc a měli by se léčit. Neví, že ani nemusí jít o nemoc, že jim psycholog prostě může pomoci a že jim bude lépe. Dále pak Romové lékařům obecně nedůvěřují. Zkrátka když nemusí, nechodí k nim.“

Lidé Romy neidentifikují, pokud neodpovídají zažitému stereotypu

S předsudky vůči svému původu se ze strany pacientů občas setkávala. Zjistila, že někteří pacienti mají potíže identifikovat Roma, pokud neodpovídá zažitému stereotypu:

„Netypovali, že jsem Romka. Spíš, že jsem Řekyně, Indka, Brazilka, všechno možné. Po odhalení bylo vidět předsudky v tom, že se omlouvali s tím, že se mě nechtěli dotknout, omlouvali se mi, říkali, že se jim nemusím přiznávat, že na to ani nevypadám. Tím to ale končilo. Důvěřovali mi, byli jsme ve velmi blízkém vztahu, nic víc jsem nevnímala.“

V současné době je Andrea Tibenská na rodičovské dovolené. Přesto se práci psychoterapeutky nadále věnuje:

„Pracuji na velmi malý úvazek s lidmi, se kterými jsem pracovala předtím jako psycholožka. Občas vezmu něco nového, krátkodobého. Poskytuji individuální psychoterapii. Lidé, kteří vyhledávají individuální psychologii často ani nemusejí mít žádnou psychiatrickou nemoc, mají jen trápení. Nedůvěřují si, trápí se kvůli dětem, obecně jim není dobře a chtějí tomu porozumět, aby jim to šlo v životě jinak.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio