Roň slzy - píseň, která otevřela Yvonne Přenosilové cestu do Anglie
5 let trvalo úspěšné období české zpěvačky Yvonne Přenosilové. V roce 1963 zazpívala s kytarou ve filmu Konkurs a všiml si jí vyhledávač talentů Karel Mareš. O 5 let později, 27. srpna roku 1968, po varování emigrovala.
Boty proti lásce, Roň slzy, Sklípek a další hity šedesátých let nazpívala Yvonne Přenosilová, které si poprvé všiml skladatel Karel Mareš při natáčení filmu Konkurs režiséra Miloše Formana. Ona jediná totiž zazpívala přirozeně, beze strachu, odvázaně a ladila.
Yvonne Přenosilová pochází z muzikantské rodiny, hodně se u nich doma muzicírovalo, otec hrál na piano, jeho bratr na housle a zahrát si k Přenosilovým chodil třeba hudební skladatel Karel Svoboda. Na hlas Yvonne Přenosilové si mladí posluchači zvykli hned, ale v novinách se objevily kritiky, že ječí jako holky v tělocvičně. V roce 1964 nahrála pro Supraphon tehdy sedmnáctiletá Yvonne českou verzi písničky I'm Sorry s českým textem Jiřího Štaidla Roň slzy. Stala se u nás hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let.
Rok na to dostala Yvonne pozvání na třítýdenní pobyt do Londýna. Zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala dvě písně na malou desku, absolvovala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v novinách. Nejcennější bylo pro ni vystoupení v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!, kde vystoupila společně se skupinou Rolling Stones.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.