Rytířku a veterány pojí pevné pouto

Vše přitom začalo v roce 2006. Pavla Kocourková tehdy na oslavách, kterými si Plzeň každoročně připomíná osvobození města na konci 2. světové války, působila jako tlumočnice a byla požádána i o to, zda by při oficiálních akcích nedoprovázela belgické veterány. Jak dnes s úsměvem přiznává, o jejich někdejší roli v roce 1945, kdy byl 17. střelecký prapor součástí americké armády, v té době neměla ani tušení.

Láska na první pohled

Hned během prvního setkání ji tehdejší účastníci slavností, veteráni Albert Gélise, Arthur Otto a Louis Gihoul, okouzlili. „Dnes se tomu smějeme a říkáme, že to byli mí tři králové. Pro mě to byla láska na první pohled. My jsme spolu strávili asi tři dny a můžu říct, že pak, když jsem se vrátila do svého zaměstnání, jsem pořád chodila po Plzni, v davu hledala jejich tváře a nemohla si zvyknout, že už tu nejsou,“ popisuje Kocourková pocity, které přirovnává ke stavu zamilovanosti, kdy chce člověk s protějškem trávit spoustu času a dělat mu radost.

Náklonnost byla oboustranná a navázané kontakty napomohly dlouhodobé spolupráci, která trvá dodnes a díky níž se také daří upevňovat vztahy mezi oběma národy, včetně partnerství Plzně a belgického Lutychu.

Vyzbrojeni humorem

Když novopečená rytířka Řádu Leopolda II. vzpomíná na to, čím jí před lety belgičtí veteráni vlastně tak učarovali, vybaví se jí především lidskost a slušnost. „Základní hodnoty, o kterých všichni mluvíme, ne všichni je ale dodržujeme. To, že když se něco řekne, tak to platí. A velký smysl pro humor. Nikdy bych nevěřila, že se tolik nasměju s lidmi, kterým je kolem devadesáti let. Myslím, že jde o celý jejich přístup k životu,“ shrnuje to podstatné a přidává aktuální zkušenost: „ Před pár dny jsme s Louisem Gihoulem seděli v hotelu a on najednou vybuchl smíchy. Všichni jsme se dívali, co se děje, a on říká: „Tak vidíš, já myslel na to, že hlavně nesmím zapomenout naslouchátko. Tu krabičku jsem si vzal. Ale podívej, je prázdná.“ Ten jejich přístup mě fascinuje. Mají nadhled. Místo toho, aby nadával, začne se tomu smát. Nakonec jsme se smáli všichni.“

Jedno z nejvyšších belgických státních vyznamenání získala pedagožka Pavla Kocourková hlavně za zásluhy o propagaci. Foto ze slavnostního udělení vyznamenání|foto: archiv Pavly Kocourkové

Při spoustě akcí, kterých se veteráni v Plzni a okolí účastní, vás možná napadne, jak to lze všechno zvládnout ve věku, kdy člověku táhne na stovku. Jak Kocourková poznamenává, někteří z mužů, kteří letos přijali pozvání do Plzně, v uplynulých měsících absolvovali například cesty po Číně, Jižní Koreji nebo Kanadě. V tomto ohledu je tak plzeňské slavnosti rozhodně nemohou rozházet. „Jsou obdivuhodně vitální. Přijíždějí s obrovskou radostí. Nejdůležitější je pro ně asi setkání s veřejností. To, že mohou předat to, co zažili, že mohou mluvit s mladou generací, ale zároveň i s tou starší, která je tu kdysi zažila.“

Doma není nikdo prorokem

Jaké úcty a vážnosti se belgickým válečným veteránům dostává v jejich zemi? „V tom je právě trošku oříšek. Je to přesně ta situace, kdy doma si vás nikdo až tak moc nevšímá, zatímco venku jste uctíváni,“ upozorňuje Kocourková a dodává, že aktivity, kterých se veteráni účastní v Plzni, s sebou přinesly i druhotný efekt. Do většího povědomí se tito muži dostali také v Belgii.

Čeština pro Belgičany

Pomineme-li čas, který vyznamenaná žena v průběhu roku věnuje prohlubování česko-belgických vztahů a přípravě souvisejících projektů, nesmíme opomenout její občanské povolání. Tedy skutečnost, že na Západočeské univerzitě v Plzni vyučuje mimo jiné češtinu pro cizince. Nabízí se tak otázka, jestli se její belgičtí přátelé domluví jazykem národa, kterému kdysi také přivezli svobodu. Pokud se s nimi například během Slavností svobody potkáte, českým pozdravem je určitě nezaskočíte.
Když je pak třeba pozvete na pivo, které si také dovedou česky objednat, rozhodně vám, i s ohledem na zmiňovanou slušnost, nezapomenou poděkovat. Jak jinak než česky. A Pavla Kocourková? Tu vezměte s sebou. Dá se očekávat, že bude nedaleko. I letos totiž partu usměvavých mužů po Plzni doprovází.

Pavla Kocourková na besedě s válečnými veterány|foto: Roman Muchka

Jakou roli sehrál belgický 17. střelecký prapor na konci 2. světové války? Jak na Belgičany pamatuje expozice plzeňského Muzea generála Pattona? Jak vypadá návštěva u přátel, když se Pavla Kocourková vydá za rodinami veteránů do Belgie? Poslechněte si celý rozhovor.