Saturnův měsíc Titan asi nemá pod povrchem oceán, ale ledovou břečku!
Největší Saturnův měsíc Titan, větší než planeta Merkur, je jedním z nejpodivnějších světů v celé Sluneční soustavě. Nejnovější objevy a vědecké modely to jen potvrzují.
Na povrch Titanu prší metan, jsou tam jezera a moře z kapalných uhlovodíků, teplota dosahuje mrazivých –183 °C, a to vše kryje hustá atmosféra oranžové barvy plná organických sloučenin. I přesto se vědci domnívají, že je to unikátní laboratoř ke studiu vzniku života.
„Arktida“ na Titanu?
O Titanu jsme si už v našem pořadu povídali několikrát, mj. právě v souvislosti s podpovrchovým oceánem. O jeho existenci vědce přesvědčily údaje, získané kosmickou sondou Cassini. Na jejich základě došli k závěru, že zásoby metanu v povrchových jezerech tohoto měsíce nemohou dostatečně vysvětlit jeho velké množství v atmosféře; právě skrytý oceán mohl podle nich hrát důležitou roli jako rezervoár kapalné vody.
Současný model měsíce s oceánem, který nyní vytvořil tým pod vedením Baptisty Journauxe z Washingtonské univerzity, však ve výsledku nesouhlasí s fyzikálními vlastnostmi odvozenými z dat zmíněné sondy Cassini. Místo oceánu, jaký známe na Zemi, se pravděpodobně jedná o něco, co je podobné spíše arktickému mořskému ledu. Studii vědci publikovali v prestižním časopise Nature.
Vraťme se o osmnáct let zpět, do roku 2008, kdy vědci vyslovili domněnku, že se Titan, který obíhá po eliptické dráze, smršťuje a natahuje podle toho, jak je daleko od Saturnu. Stupeň deformace přitom závisí zejména na vnitřní struktuře Titanu. Hluboký oceán umožnuje vlivem Saturnovy gravitace kůře více se prohýbat, než kdyby byl Titan zcela zamrzlý. To ale není celý příběh, podotýká šéf zmíněného vědeckého týmu Journaux. V úvahu totiž připadá ještě jeden prvek: načasování.
Hustá ledová kaše
Deformace Titanu vlivem gravitační síly Saturnu není okamžitá, má za maximem zpoždění asi 15 hodin. Z toho vědci odvodili, kolik energie je třeba k změně tvaru Titanu a jakou roli v tom hraje jeho vnitřní viskozita. A zjistili, že množství ztracené nebo rozptýlené energie v Titanu je mnohem větší, než kdyby měl Titan uvnitř jen otevřený globální oceán v podobě, jakou známe třeba ze Země. Předchozí analýzy počítaly s tím, že deformace umožňuje pružná ledová krusta klouzající po oceánu, a tak se Titan při oběhu Saturnu mj. jakoby „pohupuje“. Nový model předpokládá, že v nitru Titanu je jakási kašovitá směs ledu a kapaliny ve složité síti rozbředlých ledových tunelů a kapes roztáté vody.
Zjednodušeně řečeno – je tam mnohem více rozbředlého sněhu a mnohem méně kapalné vody. Viskózní směs je natolik hustá, že vysvětluje, proč největší Saturnův měsíc reaguje na gravitační síly se zpožděním. Dr. Jounaux zároveň upozorňuje, že hustota a tlak této vrstvy jsou tak velké, že se tím mění fyzikální vlastnosti vody. Voda a led se chovají jinak než mořská voda na Zemi. Podle vědců však absence otevřeného oceánu nesnižuje šance na existenci známek života.
Poletí na Titan „Vážka“?
Pokud NASA dostane prostředky na další výzkum, Titanův příběh by mohl pokračovat. Třeba misí Dragonfly. Jde o rotorový stroj podobný vrtulníku Ingenuity, který létal před časem na Marsu. Dragonfly by měl být na Titan dopraven někdy kolem roku 2034 a zkoumat jeho povrch včetně míst vhodných pro existenci života. Bylo by to po sondě Cassini, která téměř 20 let zkoumala z orbity Saturn a jeho měsíce a položila základy výzkumu, krásné pokračování…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
