Sběratel pověstí Jaroslav Schiebl chtěl být původně malířem

Syn neméně známého Plzeňana Ignáce Schiebla se narodil 13. září roku 1851. Dostal jméno Jaroslav. Nejedná se sice o průmyslníka, zařazení do tohoto seriálu si přesto zaslouží.

Portrét Jaroslava Schiebla

Celé své dětství a dospívání prožil Jaroslav v prostředí, které bylo protkáno vlastenectvím a kde česká otázka byla tématem bouřlivých rozhovorů. Jaroslavova babička mu od útlého dětství vyprávěla pověsti z Plzně a okolí. Zde se pravděpodobně zrodila láska k historii a pověstem, kterým se později plně věnoval.

Pracovní zkušenosti

Dle otcova přání Jaroslav nastoupil do rodinné tiskárny v plzeňských Kopeckého sadech. Začal také psát novinové články a stal se knihtiskařem. Srdce ho však táhlo jinam. Chtěl být kupodivu malířem, což jeho otec nakonec respektoval. Po studiu malířství v Drážďanech a Berlíně se však vrací zase zpět ke psaní. Jako žurnalista procestoval Evropu i Orient. Po návratu si otevřel ve Školní ulici (dnes ulice Bedřicha Smetany) knihkupectví.

Vlastenec po otci

Jaroslav byl po svém otci náruživým vlastencem a patriotem. Roku 1884 se například podílel na uspořádání první umělecké výstavy v Čechách mimo Prahu. Plzeňané obdivovali díla Mikoláše Alše, Václava Brožíka a mnoha dalších předních českých umělců.

Obálka plzeňských legend a pověstí

Později se Jaroslav stal placeným úředníkem plzeňské radnice, ale literatura a novinařina stále zabírala všechen jeho volný čas. Byl také zachráncem různých plzeňských památek, které se ukrývaly v muzeu. Sbírky, které mapují 19. století, jsou převážně jeho dílem.

U plzeňských obyvatel byl velice oblíben. Když zemřel 5. dubna roku 1933, držel v ruce svůj první sešit sepsaných pověstí a traduje se, že byl dojat a šťasten. Celý na chvíli pookřál a pak tiše řekl: „Teď si trochu zdřímnu a pak se dám do druhého dílu.“

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Související