Selská svatba na Plzeňsku / VII. část: Tanec v hospodě a oběd v domě nevěsty

Svatební koláč ("homole") z Plzeňska, rok 1929|foto:Národopisné muzeum Plzeňska / Západočeské muzeum v Plzni

Také ostatní svatebčané postupně odcházeli domů převléknout si sváteční oblečení, aby si ho v hospodě při tanci neponičili. Dělo se to ale vždy tak, že ani nebylo poznat, že by někdo chyběl.  V hospodě muzikanti hráli vesele k tanci, zpívala se jedna písnička za druhou a sklenic v rukou svatebčanů také nepočítaně. Ve správný čas ovšem mezi rozjařené svatebčany vstoupil „tlampač“ a vyzval je k obědu. Přidal se i nevěstin otec, který všechny nabádal, aby si pospíšili. Z proudu veselosti se tak mělo přistoupit ke svatebnímu hodování. Napřed si ale každý v rychlosti ještě znovu zašel domů opět se převléknout a také si opatřit nůž a vidličku, které si podle dávného zvyku každý s sebou na svatební hostinu brával.

Svatební oběd v domě nevěsty – na hody i „na čumy“

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / III. část: Předvečer svatby - muzikantské štandrle pod oknem nevěsty

Při svatebním obědě se nevěsta posadila do kouta nejvzdálenějšího od dveří, u ní po jedné straně ženich, po druhé mládenec. Hosté (bývalo jich od 50 až do 100!) byli rozesazeni (resp. na sobě natlačeni) kolem velkých, prkenných stolů. Každý volný koutek místnosti navíc zaplnili chlapci, děvčata nebo staré babičky a každý z nich očekával nějakou „výslužku“ ze svatební hostiny. Staré babičky (i z přespolních vesnic) nikdy nechyběly. Na svatby chodily ze zvědavosti, aby měly co povídat, hodnotily šaty, jídlo i výbavu nevěsty – říkaly tomu „jít na třepení, čili na čumy.“

Svatební hostina

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / II. část: Ohlášky. Zvaní na svatbu

Svatebčané v domě nevěsty veselé hovořili, pak se společně pomodlili a poté už se nosilo na stůl jedno jídlo za druhým. Polévka, hovězí maso na křenu, hrách s perníkem, podsvinče nadívané jablky, skopovina s tuřínem, vepřové se zelím, jahelná kaše s medem, slepice v nudlích, pečené husy, také koláče a homole. Od každého ohromné mísy, ale nic nezbylo, protože zbytky se jako „výslužka“ dávaly přihlížejícím mimo stůl.

Homole s trnem na konec

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / I. část: Námluvy. Svatební smlouva. Výbava nevěsty

Ve svatební homoli (bábovce pečené ve zvláštních hrncích) býval zapíchnutý velký trn celý posetý jablky, suchými švestkami, cukrovím a podobně. Když se homole postavila na stůl, ženské a družičky začaly zpívat „Já mám jabloňku, já na ní vlezu, jen jednou zatřesu, hned zase slezu…“ Po dozpívání této písničky se přítomní vrhli na jablíčka a ostatní zavěšené dobroty. Pak se homole rozkrájela, rozdělila mezi hosty a tím bylo svatební hodování u konce.  

„Tlampačovy“ šprýmy

Ačkoliv měl „tlampač“ plné ruce práce s obsluhováním svatební hostů, vždy si našel čas ještě pro všelijaké šprýmy k pobavení hostů. Leccos vypravoval, kluky škádlil ke rvačce, nevěstu se snažil rozesmát, kaši (co nejvíc horkou) dával přihlížejícím do holých rukou a bavil se tím, jak si ji přehazují a podobně.

Svatební zvyky s penězi

Zvykem také bylo, aby svatební hosté přispěli nějakým penízem – buď „na kuchařky“ nebo pro novomanžele. Peníze se zapichovaly na měchačce do kaše nebo pokládaly na talíř. Také se schoval nevěstě střevíc a ona si ho musela vyplatit. Při obědě po sobě svatebčané také házeli rýží, hrachem, rozinkami nebo cukrovím.

Po skončené hostině „tlampač“ všechny pozval na druhý den k ženichovým rodičům na oběd a končil oznámením, že „hostinský žádá, aby ho páni hosté navštívili.“ A tak se po svatební hostině všichni odešli znovu poveselit do hospody. Tančilo se celou noc – hudbu platil ženich s družbou. Tím byl první svatební den u konce, celá svatba tím ale ještě nekončila.