Selská svatba na Plzeňsku / VIII. část: Druhý svatební den, převoz nevěstiny výbavy a odjezd do ženichova domu

Krojovaná "plzeňská" svatba v Rokycanech, rok 1894|foto:Národopisné muzeum Plzeňska / Západočeské muzeum v Plzni

Druhý svatební den (většinou středa) svolával družba a ženich s muzikou hosty k snídani, poté už se „svatebníci“ vydali na cestu k ženichovi. Koně se slavnostně ustrojili a běžně bývaly 3-4 vozy zvané „fašuňky“ nebo „košinkové vozy“ za nimi. Na jednom se vezlo „roucho“ (výbava nevěsty), na ostatních hosté. Převážely se peřiny, truhla a další věci a družbovou povinností bylo nosit věci na vůz a z vozu.

Převoz nevěstina „roucha“ a „rouchové“ písně

Slavnostně ustrojení koně|foto:Michaela Vondráčková, Český rozhlas

Převoz „roucha“ patřil k nejatraktivnějším a také reprezentativním momentům - všichni se spěchali podívat, co nevěsta převáží, jakou má výbavu, co má na sobě a podobně.  Než se vyjelo s nevěstou ze dvora, formani dostali každý nový hrneček a v něm trochu svěcené vody. S tou forman pokropil koně, pak ho roztloukl o oj u zápřahu, rozloučil se s lidmi a vyrazilo se. Půvabným doprovodem těchto okamžiků byly na Plzeňsku tzn. „rouchové písně“, které se zpívaly (a capella nebo s doprovodem) právě při převozu nevěstiny výbavy do domu ženicha.

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / VII. část: Tanec v hospodě a oběd v domě nevěsty

Pokud se stalo, že si ženich bral přespolní nevěstu a přivážel si ji i s „rouchem“, vyjížděli mu chlapci na koních z rodné vsi na půl cesty vstříc. Ve vsi se pak hlučně na oslavu novomanželů střílelo. Při vstupu do ženichova stavení odvedl družba nevěstu do kuchyně  k ženichovo matce, která ji vroucně přivítala. Nevěsta jí políbila ruku a tvář. Ženichův otec pak přivítal všechny svatebčany a následně měl družba řeč k ženichovým rodičům. Vyřídil pozdrav od nevěstiných rodičů, kteří „svoji nejmilejší dcerušku odevzdávají jim - tuto růžinku k pěstování, k vychovávání a zachovávání“ a požádal o udělení otcovského a mateřského požehnání. Poté už družba začal odnášet „roucho“ do domu.

Nasazení čepce a přijetí mezi vdané ženy

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / VI. část: Oddavky, cesta z kostela a zatahování

Zatímco družba odnášel výbavu z vozu do domu, odešla nevěsta do sedničky - ženichovi dala košili, nejbližším příbuzným a chase šátek. Když bylo vše na svém místě a ustláno, zasedli svatebčané ke stolu. Jedlo se a hodně zpívalo. Po jídle se ženy odebraly s nevěstou do komůrky, aby jí (za zpěvu příhodných písní) nasadily čepec – jako znak vdané ženy.

Druhý svatební končil příchodem muziky, která všechny odvedla do hospody, kde zůstali až do rána. Třetího dne se pak už svatebčané vrátili zpátky do svých domovů a novomanželé začali společně hospodařit.