„Silou lví, vzletem sokolím“ - 155. výročí Sokolské jednoty v Plzni

Sokolská jednota v Plzni byla založena 26. října 1863. Zakládací schůze proběhla v místnosti spolku Hlahol založeném krátce před tím. První místnost pro cvičení si Sokolská jednota v Plzni pronajala v hostinci U zlatého anděla v Dominikánské ulici, později ve Střelnici na Obcizně a v tělocvičně reálky (dnes Pedagogická fakulta). Už v lednu 1864 proběhlo první veřejné cvičení. V červnu téhož roku měla jednota už 65 členů a podnikat se začaly i první výlety spojené s cvičením.

Podle historických pramenů na jaře 1864 do Plzně přišel hudební skladatel a cvičitel Sokola Hynek Palla, aby převzal vedení zdejší jednoty. Dalším zajímavým okamžikem byl červenec 1865 - po požáru nemocnice, na jehož hašení se Sokolové podíleli, vzešel ze sokolského prostředí návrh na zřízení stálého hasičského sboru. Ten byl zřízen v březnu 1869 a kromě 16 městských strážníků v něm bezplatně působilo i 60 dobrovolníků z řad Sokolů.

Slavnostní svěcení praporu a Miroslav Tyrš v Plzni!

31. května a 1. června roku 1868 se v Plzni konala velká sláva - svěcení praporu. Sjely se na ni desítky delegací jiných sokolských jednot a dalších spolků, stovky hostů. Připravený byl velký průvod, svěcení u kostela, hostina na Lochotíně, slavnost v areálu lázní a nechyběla ani hudba a tanec. Z Prahy přijel i Miroslav Tyrš, což byla pro plzeňské Sokoly obzvlášť velká událost.

Sokolský prapor měl velkou symbolickou hodnotu, byl výrazem síly a významu spolku, používaný byl pro reprezentaci při důležitých událostech.  Zhotovení praporu přišlo na 500 zlatých, což se blížilo ročnímu platu začínajícího úředníka. Samotné svěcení mělo také silný symbolický náboj. Prapor měl svoji „matku“ (manželka tehdejšího starosty plzeňské sokolské jednoty obchodníka Jana Kleisla) a čtyři kmotry. Kromě nich ještě řada dalších významných hostů postupně zatloukla hřeb do žerdi praporu, přičemž každý z nich pronesl některé ze sokolských hesel – „Smělost v srdci, v paži sílu“, „Silou lví, vzletem sokolím“ a podobně.

Krize v 70. letech – konec sokolského rozletu?

Po nadějném rozletu Sokolské jednoty v Plzni ale přišla v 70. letech krize a Miroslav Tyrš dokonce navrhoval plzeňskou jednotu zcela zrušit a založit znovu. Svou roli sehrála hospodářská krize v letech 1873–1875, která velmi silně postihla některé čelné představitele plzeňské jednoty. Jednotu se ale podařilo znovu stabilizovat a s novým vedením rozeběhnout.  V roce 1881 se už početná delegace Sokolů z Plzně vydala na svěcení praporu Hlaholu a v roce 1882 na první slet do Prahy. Vlastní výstavnou sokolovnu si plzeňský Sokol postavil až v roce 1896.

„Smělost v srdci, v paži sílu!“

Sokol byl jedním z příkladů obecně populárních tělocvičných organizací s některými až vojenskými prvky (kázeň, uniformy, společná cvičení apod.).  Díky své organizovanosti mohli Sokolové vystupovat vedle ostrostřelců při různých příležitostech jako organizační služba, několik desítek let se osvědčovali jako součást protipožární služby. Jejich hromadná vystoupení v uniformách účinkovala už za Rakouska jako velká manifestace národní síly a jednoty. Podobnou roli pak hráli i za první republiky a znovu pak třeba při XI. Všesokolském sletu v roce 1948, kdy jejich průvod dával najevo velkou nechuť k novému komunistickému vedení republiky.