Skříň na jedy i andělé s „puškou“ – známe tajemství lékáren staré Plzně

20. květen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Interiér lékárny U černého orla, snímek z konce 19. století, kdy ji provozovali lékárníci Krásný a Formánek

S „drogami“ (nejrůznějšími léčivy z rostlinné říše) se v Plzni obchodovalo od samého počátku města. Prvními drogisty, kteří léčiva opatřovali, byli obchodníci tzv. „kramáři“. Předpokládá se, že vlastní zásoby různých léčiv mívaly i kláštery a samozřejmě také špitály, které v Plzni stávaly už od poloviny 14. století. Teprve na počátku 15. století však můžeme v Plzni hledat první lékárnu („apatyku“) – odborný obchod s léčivy.

První historická zpráva o lékárně v Plzni pochází z roku 1512 a uvádí lékárnu vedenou Vavřincem Apatykářem v domě č. 94 na rohu ulice Pražské a náměstí. Později byla vystavěná obecní apatyka na jižní polovině náměstí poblíž kostela, která na tomto místě přečkala několik staletí. Z dalších lékáren staré Plzně za zmínku stojí třeba ještě lékárna „U bílého jednorožce“ nebo lékárna „U černého orla“. Lékárnické náčiní z obou těchto lékáren se totiž dochovalo a je k vidění ve stálé expozici Národopisného muzea Plzeňska.

Skříň na jedy z lékárny U černého orla a „pušky“ na léky

V lékárnické expozici Národopisného muzea Plzeňska vás na první pohled zaujme hlavně vybavení z lékárny U černého orla pocházející z 19. století. Třeba vitrína se zrcadlem skrývající tajnou skříň na jedy, hodiny s vyřezávaným zlaceným rámem zdobené velkou řezbou sedícího orla nebo nepřeberné množství nádob na léky, kterým se dříve říkalo lékárnické „pušky“. Dřevěné, keramické nebo skleněné – všechny v expozici najdete. Každá je pečivě opatřená štítkem s názvem látky, kterou obsahovala. Nejčastěji šlo o přípravky z léčivých rostlin - Aloe, kozlíku lékařského, dubové kůry a podobně.

Dóza z mléčného skla na castoreum, extrakt z bobřích pachových žláz. Z lékárny U černého orla v Plzni

Nechybějí ani nádobky, které ukrývaly jedovaté rostliny - např. výtažek z keře lilek potměchuť, který měl při správném dávkování široké farmakologické použití. Dále tu vedle různých koření a chemických prvků narazíte třeba i nádobu označenou „Castoreum“. Co ukrývala? Výtažek z pachových žláz bobrů! I ten měl údajně v minulosti široké použití - od přípravy parfémů až po výrobu léků proti bolesti a horečce.

Andělé nesoucí naději na uzdravení

V lékárnické expozici Národopisného muzea Plzeňska vás ale zaujmou i jiné věci - třeba vývěsní znamení se dvěma anděly držícími nádobu na léky a štít s plzeňským znakem. Pochází z obecní lékárny a vznikl pravděpodobně v 17. nebo 18. století. Anděl byl tradičním znamením drogistů a apatykářů a plzeňský znak vyjadřuje fakt, že lékárna byla zřízena obcí plzeňskou. Nádobka, kterou andělé nesou, je opatřena latinským nápisem: Salus infirmorum (Uzdravení nemocných).

Literatura:

L. Lábek: Drogisté a lékárníci ve staré Plzni. Plzeň 1948, s. 3 – 7.
autoři: Michaela Vondráčková , Jana Slámová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.