Socha a Vaňourek: Jsme šťastní, cesta dopadla nad naše očekávání

6. březen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na konci roku 2018 ukončili Lukáš Socha (zprava) a Tomáš Vaňourek devítiměsíční cestu, při které se vydali po stopách legendární dvojice cestovatelů Zikmunda a Hanzelky

Mladí plzeňští cestovatelé Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek mají za sebou téměř devítiměsíční cestu, při které se vydali po stopách legendární dvojice Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. Ti v letech 1959–1964 projeli ve vozech Tatra 805 Blízký východ, Indii, Nepál, Sumatru, Japonsko a asijskou část někdejšího Sovětského svazu. Lukáš s Tomášem na své cestě využívali letadla, auta, vlaky, lodě, motorky a dokonce i koně.

Jordánsko 1960 a 2018: Totožná koupel Miroslava Zikmunda a Tomáše Vaňourka v Mrtvém moři

Z Plzně se vydali 4. dubna 2018. Procestovali 32 zemí a urazili skoro 130 000 kilometrů. Vybrali si více než 120 fotografií z cesty Zikmunda a Hanzelky a snažili se s odstupem více než půlstoletí vyfotit obrázky se stejnou kompozicí. Zhruba polovina fotografií šla pořídit velmi dobře. „Brzy jsme ta místa našli a dokázali jsme udělat třeba 10-12 fotek za den. Ale taky se stalo, že jsme jedno jediné místo hledali tři dny. Bylo zarostlé, zastavěné a strašně se změnilo,“ popisuje Lukáš. Třeba klášter Prambanan v Jakartě údajně asi třikrát rozbořilo zemětřesení a je mnohokrát přestavěný. „Nebo v Kremlu, ač je to památka UNESCO, se pan Putin rozhodl odstranit obrovskou budovu prezidia. My jsme ho hledali půl dne. Nevěřili jsme, že tam už není. Ale v Rusku je fakt možné všechno,“ doplňuje se smíchem Tomáš.

Indonésie 1962 a 2018: Jiří Hanzelka a Lukáš Socha

První část cesty proběhla v teplém počasí, v rovníkové části, takže klukům stačila trička, kraťasy a žabky. Pak si v Rusku koupili kalhoty a mikiny a s tím absolvovali zbytek cesty. Na nic víc nebylo v batozích místo. 80 procent bagáže totiž tvořila technika – dvě digitální zrcadlovky, mikrofon, stativ, dvě kamery, dron, kabeláž, adaptéry a baterie. Psali si pečlivě každý den deník a z těchto zápisků vyjde už brzy kniha. Dokumentární film o jejich cestě bude mít premiéru na filmovém festivalu Finále Plzeň 2019.

Japonsko Ibusuki 1966 a 2018: Tomáš Vaňourek (zprava) a Lukáš Socha na fotografii se stejnou kompozicí jako Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Oba dva cestovatelé shodili během devítíměsíčního putování po světě deset kilo ze své váhy. „V Rusku a v bývalých zemích Sovětského Svazu nám hodně chutnalo. Ale třeba v Indii, pořád rýže a kari, to nebylo nic moc,“ říká Lukáš Socha. „Ta kila šla dolů snadno. Byli jsme pořád na cestě. Tahali jsme těžké batohy. Byli jsme unavení, nevyspalí. Není to jenom změnou jídelníčku,“ vysvětluje Tomáš Vaňourek. Bezproblémový byl podle kluků pitný režim. Vyhledávali po celém světě zásadně a často pivo.

Indie 1961 a 2018

„Na začátku byl náš projekt velmi skromný. To, co se z toho stalo a jaký je teď o naši cestu zájem, to je nad naše očekávání. A jsme šťastní, protože si to pan Zikmund zaslouží,“ říká Lukáš. Miroslav Zikmund cestu sledoval prostřednictvím sociálních sítí. Osobně se trojice setkala až po návratu při oslavě jeho  100. narozenin. „Připadá mi, že posledních třicet let vypadá úplně stejně. Je vitální, chodí po svých, dal si skleničku vína, hodně povídal. Až mi bude sto let, chtěl bych vypadat jako on,“ dodává Lukáš. 

Země, které Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek projeli:
Turecko, Srí Lanka, Nepál, Indie, Barma, Thajsko, Malajsie, Indonésie, Singapur, Japonsko, Rusko, Kazaschstán, Kyrgystán, Jordánsko, Izrael, Palestina, Libanon, Balkán.

autor: Iva Kokešová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová