Sociální péče v Rakousku
Po celý den jsme v Radiožurnálu mluvili o převratných změnách, které od 1. ledna čekají handicapované seniory a další naše spoluobčany. Začne totiž platit nový zákon, o kterém se mluví jako o revoluci v sociální péči. Lidé, kteří se o sebe nemohou sami postarat, budou dostávat od státu příspěvek na péči přímo. Sami se potom rozhodnou, jak ho použijí, jestli si zaplatí ústav nebo asistenta, anebo se o ně postará rodina.
Marie WOODHAMSOVÁ:
Dobrý večer.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
Marie, jak je to zařízeno v Rakousku, jaké možnosti tam mají lidé závislí na sociální péči?
Marie WOODHAMSOVÁ:
Tak ti, kteří se nemohou o sebe plně postarat, dostávají měsíční finanční podporu. Podle stupně omezené schopnosti případně nemoci jsou zařazeni do několika kategorií a podle toho jsou pak finanční částky odstupňovány. Je to na nich, jak s penězi naloží. Jestli si za ně pořídí domácí výpomoc nebo je dají nejbližším příbuzným, kteří se o ně starají anebo se rozhodnou pro nějakou variantu útulku. Pokud bydlí úplně sami, mohou si na základě lékařského potvrzení objednat výpomoc v domácnosti. Ošetřující lékař potvrdí, na kolik hodin v týdnu mají nárok, to proto, aby se úklidu, nákupu a tý donášky potravin a podobných služeb za poměrně nízké ceny nezneužívalo. Zdarma k nim dochází také mobilní zdravotní sestra, píchá pacientům injekce, pokud je třeba a dohlíží vůbec jaksi na jejich život, majíli vše, co potřebují relativně ke klidnému životu.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
A nejsou tak starší lidé vydáni na sklonku svého života tak nějak napospas samoty, neodcházejí v případě nutnosti raději do těch domovů důchodců?
Marie WOODHAMSOVÁ:
Jenom to proboha ne, žádné domovy důchodců, takový je tady trend. Senioři sami rozhodují, kde chtějí žít. Hodně z nich dává přednost důvěrnému domácímu prostředí, kde si všechno snaží kolem sebe udělat tak, jako vždy, kde se stýkají se známými lidmi, zkrátka udržují běžný kontakt s okolním světem tak, jak po celý život jsou zvyklí, a to někteří skutečně dělají ve velice vysokém věku. Má to opravdu své přednosti, lidé se tak udržují úměrně svému věku stále aktivněji, nepodávají se pohodlí nebo určité nečinnosti, což se často u seniorů v domovech důchodců stává.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
Vy jste, Marie, říkala: "Jenom to ne," ale přesto, jaké možnosti, jaký výběr mají, pokud se přeci jenom rozhodnou pro to, aby zbytek života strávili lidé v domově důchodců?
Marie WOODHAMSOVÁ:
No, dnes už se budují velmi moderní, komfortní zařízení, ale stále dosluhují i ty klasické staré domovy důchodců, které jsou samozřejmě méně lákavé, ale zato levné. Čili zase se, Hanko, dostáváme k tomu všeobecně platnému, že všechno se točí kolem peněz. O ty první, které jsem jmenovala, je velký zájem. Nemají však vůbec nic společného s domovy důchodců v dřívějším pojetí. Lidé tam bydlí v garsonkách, manželské páry ve dvoupokojových bytech, na výběr mají bohatou kuchyni, několik chodů jídel denně. Takový, jak tady říkají "pensioniste heim" má tělocvičnu, bazén, prostory jako dílničky pro různé ruční, výtvarné práce, no, k dispozici jsou potřebné služby, lékař, holičství a kadeřnictví, pedikúra a podobně, všechno, co potřebují ke svému životu.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
Tak bazén, tělocvična, dílny, kadeřnictví, kdo si takový komfort, ...
Marie WOODHAMSOVÁ:
To zní lákavě.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
Tak, přesně. Kdo si to může dovolit? Je to jenom pro těch horních deset tisíc?
Marie WOODHAMSOVÁ:
Je a není. Na takové domovy důchodců se poměrně dlouho čeká. Existují pořadníky. Kdo nemá tak velkou penzi, aby mu pokryla měsíční náklady, musí správě domova odevzdat všechny své životní úspory, z nichž vlastně doplácejí pravidelně ten zbytek. Pokud ani to nestačí, mají povinnost přispívat na své rodiče jejich děti, samozřejmě majíli dostatečné příjmy. Teprve, až když jsou vyčerpány všechny tyto možnosti, doplácí na seniory magistrát nebo spolková země, v podstatě stát. Penzisté mají k dispozici vyměřené kapesné. Je to nebo není ideální? Jak kdo to vnímá. Hovořila jsem vícekrát s těmito lidmi. Moc si to chválí a jsou pyšní na své nové bydlení. Je mezi nimi ale hodně těch, kterým schází určitá svoboda rozhodování. Všechno je organizované, nic nepotřebují dělat. No, také to není ideální stav.
Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka:
A takové to rakouskočeské srovnání je určitě velmi cenné pro dnešní Vaše téma. To byla Marie Woodhamsová, naše zpravodajka v Rakousku. Díky za příspěvek pro Vaše téma. Na slyšenou.
Marie WOODHAMSOVÁ:
Hezký večer. Na shledanou.
redaktor:
Zavolejte, co vás zajímá, 221552222.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
