Staří lesníci na Šumavě si dělali zápisky. Dnes díky tomu víme, jak vypadal les před 200 léty

Moderní technologie, která se neustále vyvíjí, před několika málo lety dokázala do velkých podrobností rozklíčovat po tisíciletí usazované sedimenty na dnech šumavských ledovcových jezer. Pylové analýzy nám prozradily, že za posledních více než 8000 let šumavským lesům dominuje smrk. Dalším důležitým vodítkem k tomu, abychom zjistili, jaké lesy se na Šumavě vyskytovaly před 150 nebo více než dvěma sty lety, jsou zápisky starých lesníků. Těmi se už několik let pročítá ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

„Pochopitelně mě zajímalo, jak vypadaly šumavské pralesy. To je klíčové pro to, jak se dívat na lesy v současnosti. Zdrojů je hodně. Třeba Ústav pro hospodářskou úpravu lesů už v šedesátých a sedmdesátých letech dělal tzv. historické průzkumy, kdy zaplatil konkrétní lesníky, znalce, kteří se prohrabali archívy, dělali výpisy a sumarizovali zprávy, které byly k dispozici – staré lesní hospodářské plány a podobně. Pak jsou nějaké články, které vyšly v minulosti o popisech pralesů od různých biologů a lesníků. Tohle všechno jsem dal dohromady a myslím si, že teď dokážu říci, jak šumavské pralesy na začátku 19. století vypadaly a dokonce dokážeme říci, jak se od té doby vyvíjely," popisuje Pavel Hubený.

Na první pohled by spousta záznamů a popisů tehdejších lesů, zvláště na tehdy velmi opuštěné a vzdálené Šumavě, mohla působit jako překvapení. Vždyť lesnictví je velice mladý obor. Ale na druhou stranu, ve dřevě viděli majitelé lesů především peníze a v této oblasti je přesná evidence velmi důležitá. Navíc, zde byli velmi pokrokoví lesníci – konkrétně třeba Josef John, který stojí za vznikem ochrany Boubínského pralesa. Právě na Boubíně tento lesník vytyčil první lesní monitorační plochy na světě a díky tomu máme právě z této oblasti poměrně dost popisů a dat.

„A ještě o rok před Johnem změřil některé plochy pan Seidel na Velkozdíkovském panství mezi Churáňovem a Prameny Vltavy. Z toho máme tabulky a opravdu víme, jak ty lesy vypadaly. Vedle toho máme ještě nějaké popisy lesů, které nejsou tak podrobné, ale popisují třeba to, jaká tam byla zásoba dřeva, kolik dřeva bylo zdravého, kolik shnilého a jaké tam byly druhy. A to máme průřezově z téměř celé Šumavy, jenomže to máme různě podrobné. Nejméně záznamů je ze severozápadní části od Hohenzolernů, kteří to tam tehdy vlastnili a z Novohůreckých obecních lesů. Ale vše, co bylo Schwarzenberské, tedy od Prášil po Boletice, po Lipno, tam je poměrně dost dat v archívu třeboňském nebo krumlovském a ta jsou dostupná," dodává pavel Hubený.

Nutno dodat, že na Šumavě se skutečné pralesy udržely poměrně dlouho. Až do poloviny 19. století byla většina lesů na Šumavě nedotknutá lidskou rukou, cestní síť byla spíše sporadická a tak i lesnická služba na tomto pohoří musela být poměrně náročná.