Šťavnatku březnovku můžeme nacházet ještě po celý duben

Hygrophorus marzuolus - šťavnatka březnovka, jedlá, ale vzácná houba
Hygrophorus marzuolus - šťavnatka březnovka, jedlá, ale vzácná houba

Lidově se jí říká jiřina, uhelka, uhlířka nebo cikánka. Není to tak dávno, kdy ji houbaři hledali marně a zdálo se, že vymizela. V posledních letech se vrací, i když je stále vzácná.

„Šťavnatka březnovka roste ve vysoké vrstvě opadu s mechem ve smrkových a borových lesích, může tam být i přimíšený buk,“ říká o kdysi hojné dobré jedlé houbě mykolog Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň. Březnovky tvoří početné skupiny i srostlice.

Nejdřív se šťavnatka březnovka vyvíjí pod povrchem půdy a je celá bílá. Po vynoření klobouk nabírá šedohnědou barvu nebo až černá s modravým nebo olivovým nádechem. Lupeny jsou bílé až našedlé, trochu sbíhavé a husté. Klobouk 4–13 cm velký, masitý a zprohýbaný. Třeň dorůstá do velikosti 8–10  na 4–6 cm, často bývá pokřivený, zespodu mírně ztluštělý. Výtrusy jsou bílé.

Vůně březnovky je medová, chuť jemná. Vyskytuje se od března do začátku května. „Mezi houbaři bývala oblíbená, ale špatně se hledá. Teď navíc je v Červeném seznamu ohrožených druhů, takže by se neměla sbírat,“ konstatuje mykolog Zdeněk Hájek.

S jinou houbou šťavnatku březnovku podle předsedy Mykologického klubu Plzeň nezaměníte: „Podobá se jen podzimním čirůvkám, ale ty v březnu a dubnu nerostou.“