Stefan Zweig: Svatba v Lyonu. Tragický příběh o lásce z časů Velké francouzské revoluce
Píše se rok 1793, vzpurný Lyon, druhé největší město Francie, byl dobyt a jeho obyvatelé hromadně popravováni. Na smrt čeká ve sklepení jednoho z domů i mladý Robert. A zcela nečekaně se tu setkává se svojí dívkou. Zbývá jim několik hodin života….
Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte, co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.
Prozaik, esejista, básník a překladatel Stefan Zweig se narodil v roce 1881 ve Vídni. Jeho otec - moravský Žid usazený v hlavním městě habsburské monarchie – podnikal v textilnictví, matka pocházela z vlivného a bohatého rodu a vyrostla v Itálii. Jako druhorozený syn, který nemusí po otci převzít firmu, mohl Stefan Zweig studovat a věnovat se svým zálibám – umění a literatuře. Vystudoval filozofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a ve Vídni. Psal psychologické povídky a novely a životopisné romány o významných literátech či zajímavých postavách evropské historie. Život Stefana Zweiga samozřejmě ovlivnil od 30. let v Evropě stále se rozpínající nacismus. Jeho knihy spolu s díly dalších nežádoucích autorů pálili nacisti veřejně na náměstích německých měst. Po vypuknutí druhé světové války spisovatel opustil rodné Rakousko a emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a veřejně vystupoval proti fašismu. Nakonec opustil i Anglii, nějaký čas žil ve Spojených státech, až se se svojí druhou ženou usadil v Brazílii. V únoru 1942 tam oba dobrovolně ukončili svůj život.
Až po autorově smrti vyšly jeho paměti s názvem Svět včerejška, jedna z nejlepších a nedůležitějších knih, díky které můžeme pochopit novodobé dějiny a kulturní dění Evropy. Psal ji těsně před smrtí právě v Brazílii.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.