Štěpán Javůrek pod Everestem: Jaká tajemství skrývá Nepál?

První otázka je jasná. Proč Nepál? Jak vás to napadlo vydat se do těch končin?

Napadlo nás to v hospodě, tam vznikají vždycky ty nejlepší nápady a bylo to takový spontánní, bláznivý. A když jsme odcházeli, tak už jsme prakticky byli domluvený a skoro bych řekl, že jsme měli i zamluvené letenky. Takže byl to spontánní nápad a teprve když jsme se rozhodli, že pojedeme, tak nám začalo docházet, k čemu jsme se zavázali.

Do Nepálu vycestoval s přáteli|foto:Štěpán Javůrek, Facebook - Štěpán Javůrek

Kdy jste tam byl a s kým jste vyrazil?

Byli jsme tam v květnu. Byli jsme tam měsíc a vyrazil jsem s partou přátel. Bylo nás šest chlapů a jedna průvodkyně, která si myslím, že z toho měla taky velký kulturní zážitek.

Co bylo vaším cílem?

My jsme chtěli Mount Everest vidět, chtěli jsme vidět i národní park Sagarmata, takže jsme zvolili takový trek, asi patnáctidenní, v horách, kdy jsme procházeli kolem tří osmitisícovek a vlastně ten vrchol výpravy byl základní tábor Mount Everestu, do kterého jsme došli, a jeden z vrcholů naproti Mount Everestu. Tam jsme měli fakt krásný pohled na nejvyšší horu světa. Tak jsme si splnili to, za čím jsme tam jeli.

Vy jste zvyklý se pohybovat v horách, ale co tady? Všechno bylo jinak?

Všechno je to hodně jako nepřenosný. Já tu naší cestu vždycky rozděluji na plán a odlet, což byla taková groteska trošku a byla v tom spousta humoru. A pak na ten moment, kdy jsme poprvé vlastně přišli na tu náhorní plošinu a viděli jsme ty monumentální hory. Došlo nám, že to je fakt jako něco, co jsme nikdy nezažili a asi už nikdy ani nezažijeme. Tak to pak trošku spadly hřebínky a brali jsme to hodně s pokorou.

Překvapilo vás něco?

Každý den mě něco překvapilo. Když bych to řekl jako obecně, tak nás samozřejmě překvapilo, i když jsme spoustu věcí předtím četli, jak tam ty lidi žijí. Od první chvíle jsem měl pocit, že vůbec nevíme, co říkáme, když si tady na něco stěžujeme. Prostě žijeme tady fakt jako v krásných době a v přepychu, když pak vidíte tu realitu toho života těch lidí tam, tak to se vůbec nedá porovnat.

Jak jste uvedl na svém facebooku, lidé se ale tvářili šťastně…

Oni jsou šťastní, to na nich je vidět. Prostě víceméně z Nepálu se nedá jen tak jednoduše vycestovat, oni musí mít vždycky pozvání od někoho z ciziny, kdo je zve. Takže sice je tam jako demokracie, ale cestovat úplně volně nemůžou, takže vlastně nic jiného moc nezažili. Znají to jenom třeba z internetu apod. A jsou šťastní, jde vidět, že jsou šťastní tam, kde jsou. Mají rádi svoji zemi. Takže pozitivní lidi jsou. To určitě. Ale třeba když jsme si tam poprvé sedli do auta a jeli jsme přes Káthmándú, přes jejich hlavní město, tak já jsem si myslel, že to nemůžeme přežít ani 10 vteřin. Za celou tu dobu jsem ale neviděl jedinou dopravní nehodu, i když tam prostě pravidla neexistují.

Co je potřeba k vycestování do Nepálu? Jaké komplikace Štěpána na cestě potkaly? Proč místní za vše děkují? A jak vypadá nejnebezpečnější letiště světa a nepálské domy?