Šumavu malovali malíři před sto lety a malují ji i dnes
Asi neexistuje návštěvník Šumavy, který by si zde neudělal fotografii. Však taky Šumava je nesmírně fotogenická, a vzpomínka v podobě fotografie vždy potěší. Málokdo ale po Šumavě chodí s malířským stojanem, plátnem, malířskou paletou a štětci.
Možná tím nejznámějším malířem, který kdy na plátno zachytil krásy Šumavy, je malíř Julius Mařák. Ten často maloval lesní interiéry, avšak těmi stěžejními obrazy byly Šumavský prales v slunci a především Šumavský prales v bouři. Když se na něj zadíváte, vidíte temný lesní interiér - štíhlé pocuchané svíce smrků jen nezřetelně vystupují z mlh. Jednotlivé stromy jsou od sebe značně vzdáleny a stojí mezi nimi také velké množství mrtvých stromů. I na zemi se válí mrtvé dříví, mnoho kmenů s větvemi přes sebe, na místech bez stromů zem pokrývají mechové polštáře a mladé smrky.
„Já jsem přesvědčený o tom, že to není jedno konkrétní místo, jeden konkrétní pohled, že to je takový archetyp šumavského pralesa," tvrdí malíř Adam Kašpar, pro kterého je Mařákova tvorba velkou inspirací. Impozantní obrazy rozměrů 1,7 x 2,2 m vytvořil Julius Mařák v letech 1891 až 1892. Zachycují tedy Šumavu po větrné a kůrovcové kalamitě ze 70. let 19. století. Autor je maloval pro Ministerstvo osvěty a vyučování na zakázku, která zněla obecně Prales.
„Za tím jeho obrazem Prales v bouři je x různých plenérů, kreseb, skic, velké uhlové kresby. Myslím, že desítky a desítky dnů chodil po lesích, dělal si záznamy a to všechno vykrystalizovalo do tohoto velkého obrazu a proto on to všechno tak krásně zastřešuje a je z něj cítit duch toho místa," přemýšlí Adam Kašpar, který má to štěstí, že i dnes může na svá plátna štětcem a barvami zachytit krásu šumavských pralesů. Vydal se už na Trojmeznou, k Blanici nebo na Boubín, kde přímo v plenéru strávil už desítky hodin.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
Brána osudu
Agatha Christie -
Operette gala
Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů