Tady něco nehraje: Mrtvola byla několik hodin po smrti ještě teplá

„Četa se vždy pořádně vyzbrojila a vydala se za esesmany. Při jedné takové honičce byl jeden z nich postřelen místním obyvatelem Jaroslavem Soukupem, který jej trefil do oblasti mezi trupem a ramenem,“ popsala autorka historicky zaměřených publikací Eva Horová, která dále pokračovala:

„Esesman padl k zemi a všichni si pomysleli hurá, je mrtvý. V Roupově se tedy slavilo. Lidé jej naložili na vůz a odvezli do obecní márnice. Tam se na něj někteří obyvatelé ještě chodili dívat, jelikož to pro ně byla velká událost a mrtvý muž jim sloužil jako zajímavá atrakce. Byl to vysoký, urostlý a silný chlap, který měřil kolem 1,90 m.“

Mrtvola byla nějakou dobu ponechána v márnici, kam ještě v osm hodin večer přicházeli zájemci, kteří skoleného muže chtěli vidět. V tu dobu se na dotyčného přišel podívat i Jan Schejbal z Roupova čp. 44. „Ze zvědavosti se mrtvoly dotkl a zjistil, že tělo je ještě značně teplé. Když se zamyslíme nad tím, že střelen byl někdy ve tři hodiny odpoledne, kolem páté hodiny se na něj začali chodit dívat lidé, a v osm večer by byl ještě teplý, tak to už nám něco nesedí. Všechny napadlo, že chlap ještě žije,“ uvedla Horová.

Lidé tedy přinesli kbelík s vodou. Jakmile mu polili obličej, začal esesman kuckat. Tím dal najevo, že je živý a že jen čekal na okamžik, až bude všemi opuštěn a za tmy bez rizika z márnice uprchne. Ta totiž v té době měla jen prázdné okenní rámy, jelikož se během náletu vysypala skla. To, že se jednalo pouze o hranou smrt a nikoliv o mdloby, naznačuje i fakt, že zranění postřeleného muže bylo pouze povrchové.

Co provedli obyvatelé Roupova s esesmanem předstírajícím smrt? Poslechněte si reportáž.