Tak trochu jiný důchodce

Drobný vitální chlapík, který má energie na rozdávání. Kromě cestování se v Plané na Tachovsku věnuje kroužku horolezectví pro mládež i dospělé. Jeho energii by mu mohl závidět leckterý čtyřicátník.

Nejraději cestuje na vlastní pěst, protože, jak říká, jedině tak poznáte skutečný život bez pozlátka ušitého na turisty. Vidět běžný život Peruánců je možné jedině bez cestovní kanceláře. Dává to i svobodu a volnost. Můžete se sami rozhodnout, kde právě chcete být nebo chvíli zůstat.

Na otázku, jestli mu šlo při jeho exotických výpravách někdy o život, nejdřív odpověděl, že ne. Po chvíli přemýšlení si ale vzpomněl na jeden zážitek právě z Peru.

Co na vás může spadnout v Peru

Předposlední den peruánské výpravy spadla Daliborovi na hlavu lampa veřejného osvětlení. Úraz, před kterým vás nikdo při cestě do exotiky varovat nebude. Hlavu bylo třeba zašít a díky tomu Dalibor poznal kousek peruánského zdravotnictví.

Dalibor při cestě Saharou|foto: archiv Dalibora Bartoše

Při cestování v Peru používal výhradně místní dopravní prostředky. Například nákladní auta, na kterých se sedí na korbě. Jejichž korba slouží jako místo pro cestující. Na takový náklaďák se vešlo i 30 cestujících. Jízda po kamenitých venkovských cestách je nezapomenutelná.

Ještě o jednu peruánskou příhodu se podělil. Když cestovali jedním z místních podivných dopravních prostředků, dali se do řeči s jedním Peruáncem. Přišla řeč na Českou republiku a onen Peruánec prý dokázal z hlavy vyjmenovat okolní země bývalého Československa. Dalibor pracně dával dohromady okolní státy Peru.

Horolezec tělem i duší

Instruktorem horolezectví je Dalibor už několik let. Vede horolezecký kroužek. Jak říká, horolezení je jeden z nejbezpečnějších sportů vůbec. Lezec je stále jištěn kolegou na zemi. Neexistuje jiný sport, kde byste byly neustále na laně, aby se vám nic nestalo. Naopak lezení bez jištění považuje za opravdu zbytečný a nebezpečný hazard.

Dalibor Bartoš horolezec|foto: archiv Dalibora Bartoše

Poslední dobou přibývají ženy horolezkyně. Zájem o horolezectví a hlavně lezecké stěny, roste i obecně. Se ženami se ale podle Bartoše pracuje mnohem lépe. Mají totiž větší disciplínu než muži, kteří se na výcvik hůře soustředí.

Co dál směrem k sedmi křížkům? Další výpravy a hlavně české skály. Po 25 ti letech svobodného cestování po celém světě se chce zaměřit na přírodní krásy České republiky. A že jich tu je. „Největším oříškem při výpravách do českých skal je parťák. Takových penzistů, které by lákalo lézt po skalách, moc nenajdete.“ Dodává Dalibor Bartoš z Plané.