Tomáš Bernhardt: Chceme z Plzně kulturní město nebo nákupní a průmyslovou zónu u dálnice do Prahy?
Přestože bude Plzeň už za rok Evropským hlavním městem kultury, někteří politici ve vedení města projekt stále zpochybňují. A zpochybňují také investice do kulturní infrastruktury krajského města. Kultura ale potřebuje podporu, říká v dnešním fejetonu Tomáš Bernhardt.
Dvě pozoruhodné zmínky čelného plzeňského představitele z poslední doby dávají zajímavým způsobem nahlédnout do uvažování zdejších politiků o perspektivách města. Koncem loňského roku postěžoval si ohledně rostoucích nákladů na divadlo jeden z náměstků: "Kdybychom o tom včas věděli, nehlasovali bychom pro kulturní fabriku Světovar. Takto se schválily hned dvě problémové stavby, a to je velký problém." Pozoruhodné na tom je, že dotyčný předák nevidí riziko pro rozpočet například v neobyčejně drahém projektu tramvajového depa, kde ho zase vidí třeba BIS nebo ministerstvo financí, ale v mnohem levnější kulturní fabrice. Kultura, to je přece jenom taková zbytnost, na kterou se něco může dát, až jestli zbudou peníze po všech silnicích, spalovnách, parkovacích domech, fotbalových a jiných stadionech a podobně.
Teď zase znovu vyvstala otázka, co s prázdným místem po Domu kultury. Tentýž náměstek se nechal slyšet, že "budeme se s investorem bavit o tom, zda není ochoten změnit a zmenšit projekt tak, aby vyhovoval přání občanů". K možnosti, že by město pozemky koupilo a mohlo tak promluvit do utváření své centrální oblasti, řekl: "Než by takovou nabídku zastupitelé schválili, museli by si ujasnit, co chtějí s pozemky dělat. A město zatím pro tento prostor využití nemá." To je pozoruhodně prohlášení po té řádě let, kdy bylo městu z mnoha stran doporučováno, aby si nechalo vypracovat urbanistickou studii rozvoje širšího centra. Už se v tom směru dokonce jednou začalo něco dít, ale pak to zase usnulo. A tak po všech těch diskusích kolem Kulturáku, Arény či Corsa a po referendu, po všech těch letech město stále neví, co by touhle oblastí tak asi mohlo dělat.
Dotyčného politika úmyslně nejmenuji. Nechci psát politickou agitku a navíc se mi zdá, že jeho slova dobře vystihují způsob, jakým se tu o městě, jeho potřebách a rozvoji uvažuje obecně. Za posledních několik desítek let Plzeň přišla o řadu různých sálů vhodných pro kulturní a společenské události - Německé či Malé divadlo, restauraci s tanečním sálem na Lochotíně, všechna kina, Svazáček (dříve Tivoli) a různé další spolkové domy. Zbořena byla i jediná velká novostavba tohoto druhu, totiž Dům kultury, jehož velký sál byl ale koncipován a dimenzován spíš na krajské sjezdy a nikdy se skutečným kulturním centrem města nestal. Krajská galerie nebyla postavena ani za první republiky, ani před listopadem, ani po něm.
"Bez podpory divadla, škol a vůbec kultury by Plzni hrozil osud duchamorného ocelového města."
Patrně by nebylo ani muzeum, kdyby ho neměl mezi svými prioritami purkmistr Peták a kdyby na jeho stavbu štědře nepřispěl císař František Josef I. Mimochodem, nevím, jestli Peták četl Verna, ale asi měl pocit, že bez podpory divadla, škol a vůbec kultury by Plzni hrozil osud duchamorného ocelového města.
A když tedy po dlouhých letech má být deficit kulturních institucí konečně trochu vyrovnán, nazve je čelný představitel města problematickými stavbami, z nichž jednu by snad bylo lépe ani nerealizovat. Nechci tvrdit, že například nové divadlo nemá svá slabá místa. Diskutabilní je už samo jeho umístění a v kulturní obci panují obavy, že jeho provoz bude natolik drahý, že pozře většinu městských prostředků na kulturu. Ale víte, že třeba za rok 2012 navštívilo představení a další akce divadlo přes 200 000 diváků? Oč je to méně než činí počet diváků fotbalových utkání? A napadne někoho zpochybňovat ty stamiliony, které město investovalo do stadionu ve Štruncových sadech?
A to je nešťastné místo po kulturáku, přímo uprostřed města? Plzeň má svůj útvar koncepce a rozvoje, ale kde je tu patrná jaká koncepce a jaký rozvoj? Byla tu jedna velkorysá koncepce platná od r. 1910 do r. 1950 - nové ulice, rozšířené centrum, veřejné stavby, vzdělávací ústavy, hotely. Pak to byla jiná v 50. letech, také poměrně velkorysá, pak ještě jiná v souvislosti se stavbou Domu kultury. A teď? Snad aspoň nějaký menší obchodní dům, kdyby Amadeus postavil...
Úhelným kamenem plzeňského plánování jsou komunikace. Jak to zařídit, aby se dalo rychle Plzní projet, rychle přijet, rychle odjet. Jak ale přimět lidi, aby v centru zůstávali a dokonce i žili, to by chtělo docela jiné plánování. Pokud by ale střed města měla ovládnou obchodní centra a místo pestrého spektra kultury, obchodů a služeb by mu dominovaly především herny, hrozilo by Plzni, že se z ní stane jenom taková nákupní a průmyslová zóna u dálnice z Norimberka do Prahy, kde ale jinak celkem chcípnul pes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
