Tomáš Bernhardt: Chceme z Plzně kulturní město nebo nákupní a průmyslovou zónu u dálnice do Prahy?

Dvě pozoruhodné zmínky čelného plzeňského představitele z poslední doby dávají zajímavým způsobem nahlédnout do uvažování zdejších politiků o perspektivách města. Koncem loňského roku postěžoval si ohledně rostoucích nákladů na divadlo jeden z náměstků: "Kdybychom o tom včas věděli, nehlasovali bychom pro kulturní fabriku Světovar. Takto se schválily hned dvě problémové stavby, a to je velký problém." Pozoruhodné na tom je, že dotyčný předák nevidí riziko pro rozpočet například v neobyčejně drahém projektu tramvajového depa, kde ho zase vidí třeba BIS nebo ministerstvo financí, ale v mnohem levnější kulturní fabrice. Kultura, to je přece jenom taková zbytnost, na kterou se něco může dát, až jestli zbudou peníze po všech silnicích, spalovnách, parkovacích domech, fotbalových a jiných stadionech a podobně.

Teď zase znovu vyvstala otázka, co s prázdným místem po Domu kultury. Tentýž náměstek se nechal slyšet, že "budeme se s investorem bavit o tom, zda není ochoten změnit a zmenšit projekt tak, aby vyhovoval přání občanů". K možnosti, že by město pozemky koupilo a mohlo tak promluvit do utváření své centrální oblasti, řekl: "Než by takovou nabídku zastupitelé schválili, museli by si ujasnit, co chtějí s pozemky dělat. A město zatím pro tento prostor využití nemá." To je pozoruhodně prohlášení po té řádě let, kdy bylo městu z mnoha stran doporučováno, aby si nechalo vypracovat urbanistickou studii rozvoje širšího centra. Už se v tom směru dokonce jednou začalo něco dít, ale pak to zase usnulo. A tak po všech těch diskusích kolem Kulturáku, Arény či Corsa a po referendu, po všech těch letech město stále neví, co by touhle oblastí tak asi mohlo dělat.

Plzeň - Světovar - vizualizace|foto: Magistrát města Plzně

Dotyčného politika úmyslně nejmenuji. Nechci psát politickou agitku a navíc se mi zdá, že jeho slova dobře vystihují způsob, jakým se tu o městě, jeho potřebách a rozvoji uvažuje obecně. Za posledních několik desítek let Plzeň přišla o řadu různých sálů vhodných pro kulturní a společenské události - Německé či Malé divadlo, restauraci s tanečním sálem na Lochotíně, všechna kina, Svazáček (dříve Tivoli) a různé další spolkové domy. Zbořena byla i jediná velká novostavba tohoto druhu, totiž Dům kultury, jehož velký sál byl ale koncipován a dimenzován spíš na krajské sjezdy a nikdy se skutečným kulturním centrem města nestal. Krajská galerie nebyla postavena ani za první republiky, ani před listopadem, ani po něm.

"Bez podpory divadla, škol a vůbec kultury by Plzni hrozil osud duchamorného ocelového města."

Patrně by nebylo ani muzeum, kdyby ho neměl mezi svými prioritami purkmistr Peták a kdyby na jeho stavbu štědře nepřispěl císař František Josef I. Mimochodem, nevím, jestli Peták četl Verna, ale asi měl pocit, že bez podpory divadla, škol a vůbec kultury by Plzni hrozil osud duchamorného ocelového města.

A když tedy po dlouhých letech má být deficit kulturních institucí konečně trochu vyrovnán, nazve je čelný představitel města problematickými stavbami, z nichž jednu by snad bylo lépe ani nerealizovat. Nechci tvrdit, že například nové divadlo nemá svá slabá místa. Diskutabilní je už samo jeho umístění a v kulturní obci panují obavy, že jeho provoz bude natolik drahý, že pozře většinu městských prostředků na kulturu. Ale víte, že třeba za rok 2012 navštívilo představení a další akce divadlo přes 200 000 diváků? Oč je to méně než činí počet diváků fotbalových utkání? A napadne někoho zpochybňovat ty stamiliony, které město investovalo do stadionu ve Štruncových sadech?

A to je nešťastné místo po kulturáku, přímo uprostřed města? Plzeň má svůj útvar koncepce a rozvoje, ale kde je tu patrná jaká koncepce a jaký rozvoj? Byla tu jedna velkorysá koncepce platná od r. 1910 do r. 1950 - nové ulice, rozšířené centrum, veřejné stavby, vzdělávací ústavy, hotely. Pak to byla jiná v 50. letech, také poměrně velkorysá, pak ještě jiná v souvislosti se stavbou Domu kultury. A teď? Snad aspoň nějaký menší obchodní dům, kdyby Amadeus postavil...

Pozemky, na nichž měl stát obří obchodní dům Corso. Obyvatelé Plzně jeho stavbu ale v referendu zamítli|foto: Lukáš Milota

Úhelným kamenem plzeňského plánování jsou komunikace. Jak to zařídit, aby se dalo rychle Plzní projet, rychle přijet, rychle odjet. Jak ale přimět lidi, aby v centru zůstávali a dokonce i žili, to by chtělo docela jiné plánování. Pokud by ale střed města měla ovládnou obchodní centra a místo pestrého spektra kultury, obchodů a služeb by mu dominovaly především herny, hrozilo by Plzni, že se z ní stane jenom taková nákupní a průmyslová zóna u dálnice z Norimberka do Prahy, kde ale jinak celkem chcípnul pes.

Čtěte také