Tomáš Bernhardt: Plzeňané nadávají na galerii a kostel a ignorují skutečně problémové stavby

15. červen 2019
Publicistika

Mnoha lidem není jedno, jak město v němž žijí, vypadá. Vezměte si Plzeň, v meziválečném období existovaly stavební regulativy, díky kterým vypadají bloky z té doby tak kultivovaně a celistvě a respektují okolní zástavbu. Jenže doba se změnila. A je zajímavé, že zatímco lidi rozčiluje galerie nebo nový kostel, jiné stavby, které Plzeň doopravdy poškozují, je nechávají chladnými, říká historik Tomáš Bernhardt ve svém fejetonu. 

Zase jednou zůstanu čistě v hranicích svého rodného města, za což se omlouvám všem mimoplzeňským posluchačům. Téma, o kterém chci mluvit, je však obecnější a těch několik plzeňských reálií, to je jen takový příklad, Jeden za všechny, jak říkali mušketýři.

Dokola: kašny, galerie, kostel

Diskuzi na sociálních sítích ve skupinách s plzeňskou tematikou v poslední době sice zahltily stesky na uzavírky a kolony aut Kdybyste se do nich ale zahloubali před časem, než to rozkopání Plzně nastalo, zjistili byste, že tu máme v zásadě jen tři hlavní problémy, o kterých se ale pře každý diskutér své cti dbalý. Jeden je chronický a jmenuje se kašny, další dva jsou akutní a jejich diagnóza zní „stavba budovy Západočeské galerie v lokalitě U Zvonu“ a „stavba katolického kostela na Lochotíně“. Z vášnivých polemik jasně vysvítá, že odstraněním kašen a zamezením výstavby obou chystaných moderních monster bude zachráněna libá tvář našeho města, kterou pak už nic nebude hyzdit.

Kašny ponechám stranou, to je už je jen takový folklór. Většina lidí si na ně zvykla a turisté se u nich rádi fotí. Zastavím se u těch dalších dvou staveb. Bývá jim vytýkáno, že jsou ošklivé. Budiž, každý má svůj vkus a žádná stavba se – alespoň zpočátku – nelíbí všem. Také je jim předhazováno, že jsou necitlivé ke svému okolí a že se do něj nehodí.

Tomu už rozumím méně. Obě stavby do okolí objemově docela slušně zapadají. Přinášejí do svých lokalit nové funkce, mohou se stát místem setkávání, odpočinku, kultury, vzdělávání. Jakou lepší veřejnou budovu byste chtěli ve svém sousedství mít než kostel nebo galerii či muzeum? Návštěvníci se tam neopíjejí, nehlučí po nocích, neskandují bojovná hesla proti lidem s jiným dresem, nerachtají od rána do večera nákupními vozíky. Ale dobře, i tohle nakonec může být nějak ovlivněné vkusem.

Ještě zajímavější je spektrum nápadů, co by město mělo místo těchto údajně nepotřebných staveb postavit nebo dělat. Nejrůznější části obchvatu, pořádné koupaliště nebo akvapark, postarat se o pořádek, o potřebné, něco udělat s pracovními agenturami atd. Půvabné na tom je, že město s těmito dvěma stavbami nemá celkem nic společného, galerii staví kraj a kostel si staví církev pro věřící, kteří se zatím scházejí v zapůjčených prostorách.

Věžáky v historickém jádru nevadí?

Ještě půvabnější to ale je, když se rozhlédnete po městě a po tom, co se zrovna teď staví nebo celkem nedávno postavilo. A tak hned v sousedství té necitlivé galerie, která se sem nehodí a je moc velká, vznikly nedávno v Křižíkových sadech postupně nové domy, z nichž každý je o trochu vyšší než ten předchozí. Důvod je jednoduchý, v nejvyšších patrech těch domů se dají zařídit drahé byty s báječným výhledem na historické jádro, které nemilosrdně převyšují. Podobně nafouklý je komplex domů, skoro nová čtvrť, vznikající u Mlýnské strouhy. Krom toho jsem docela zvědavý, co to udělá s dopravou v okolí. Jsem jen hloupý historik a urbanistického vzdělání nemám, i tak se ale nemohu ubránit dojmu, že tam bude bydlet a přijíždět hodně lidí. Sice budou mít MHD téměř u nosu, ale něco mi říká, že tzv. svoboda pohybu ve vlastním automobilu pro ně bude až příliš velkým lákadlem. Přeci neplatí hypotéku a leasing jak Brno jenom proto, aby pak jezdili „sockou“, že.

Mnoho bytů = mnoho aut

Ještě zvědavější jsem ale na efekt, který přinese výstavba opravdu velkého obytného komplexu nedaleko Chodského náměstí. Jeho dva věžáky se už teď bezohledně derou do městského panoramatu. Obávám se, že tím posouvají hranici možného a že další developeři budou argumentovat těmi třinácti patry a několika sty bytů u Chodského náměstí. A zase je to místo, kam vedou jen dvě nijak široké ulice, které obě ústí do jedné už tak dost frekventované ulice Edvarda Beneše a skrze ni na věčně ucpanou Klatovskou. Jak říkám, jsem jen hloupý historik, ale párkrát jsem už těmi ulicemi jel.

A teď to zobecnění – nepřipadá vám zvláštní, jak snadno jsme ochotni se do krve hádat o nepodstatné problémy jenom proto, že se objeví někde v médiích či na internetových diskuzích a navíc jsou zdánlivě jednouché a je možné si na ně rychle vytvořit tzv. „silný názor“, byť často zcela chybný? A přitom si ani nevšimneme, že hned vedle nebo za našimi zády vzniká problém jiný, složitější, avšak s mnohem závažnějšími důsledky. Což?

autor: Tomáš Bernhardt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.