Tou nejjemnější srstí se pyšní lama vikuňa
Lama vikuňa se ve volné přírodě vyskytuje v Jižní Americe. Je dokonale přizpůsobena na drsné podmínky vysokých And, a to zejména díky vyšší koncentraci hemoglobinu v krvi a také, vzhledem k jejímu tělu, poměrně velkému srdci a plicím, které tak zvířeti pomáhají snášet velkou zátěž ve velkých nadmořských výškách. K tomu je navíc vybavena huňatou srstí.
„Lamám se říká bezhrbí velbloudi nebo také velbloudi Jižní Ameriky. Toto přirovnání je velice vhodné, jelikož stejně jako velbloud, který dokáže vyžít s málem v poušti, dokáže lama vyžít s málem ve vysokých Andách v polohách nad 3,5 tisíce m n. m.,“ uvedl chovatel kopytníků v plzeňské zoologické zahradě Michael Pach, který pokračoval dále popisem toho, čím se lama vikuňa živí:
„Stačí jí pouze tráva, většinou ta tvrdá, přičemž je na tuto stravu velice dobře přizpůsobena svými spodními řezáky, které neustále dorůstají a mají velice tvrdou sklovinu. Horní pysk má rozdělený na dvě části a je chápavý, tudíž si jím dokáže trávu chytit a řezáky ji poté odseknout.“
Pozor, plive!
S velbloudem má ale krom uchovávání zásob v těle pro případ nouze společného ještě něco: „Je to takzvané obranné plivání. Plivání se tomu říká spíše lidově, ale co se týče lamy, jedná se o natráveninu z žaludku, nikoliv jen sliny v ústech,“ řekl Pach.
Lama vikuňa má už na první pohled krásnou huňatou srst: „Tato srst je opravdu specifická, je nejjemnější ze všech živočišných druhů na světě a hned po bavlně jde o nejjemnější přírodní látku na světě. Tyto lamy jsou kvalitou srsti nejznámější mezi ostatními lamami,“ sdělil chovatel.
Lamy pro jejich srst vyhledávali už staří Inkové. Poslechněte si víc v přiložené reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
