Tragédie na Prášilském jezeře: Mladíka stáhly ke dnu kameny v kapsách
Ledovcových jezer na Šumavě je osm, z toho pět na české straně. Každé je něčím výjimečné, Černé je třeba největší a nejhlubší a zároveň nejkyselejší. Jezero Laka je zase nejmenší a přitom nejvýše položené. Prášilské jezero má na své hrázi jako jediné pomník, který připomíná utonulého mladíka.
Píše se 18. červenec 1927, Šumavu brázdí turisté, kteří ji začínají masivněji objevovat. Skupinka turistů míří také na Prášilské jezero. Kromě krásné přírodní scenérie se jim ale naskytne pohled, který si určitě nepřáli. Na hladině pluje lidské tělo. Po jeho vyzvednutí bylo zjištěno, že utopenec měl u sebe kapesník s monogramem O.K. a v kapsách oděvu množství kamenů. To vedlo vyšetřovatele k domněnce, že mladík, kterého se nepodařilo identifikovat, spáchal sebevraždu. S tímto závěrem bylo tělo utonulého mladého muže pohřbeno na prášilském hřbitově.
Totožnost zemřelého se zjistila teprve po několika dnech. Ředitel České státní odborné školy v Schoenbachu u Chebu postrádal už několik týdnů svého syna, 21letého Ottokara Karla Kareise. Ten studoval na pražské přírodovědné fakultě. Jeho obrovskou zálibou byla mineralogie. Jeho chuť poznávat krásnou Šumavu ve spojení se zálibou v minerálech ho pravděpodobně stála život. Zřejmě sbíral kameny nad příkrou skalnatou jezerní stěnou. Po kapsách už jich měl velké množství a z nějakého důvodu spadl do vody. Kameny v kapsách ho nekompromisně táhly ke dnu a on neměl šanci vyplavat.
Jeho otec nechal vytesat pomník a umístil ho na hráz jezera. Je na něm latinský nápis. V překladu znamená: Posmrtně kandidát věd přírodních Otakar Karejz, který na dně (ve vlnách) tohoto jezera, v měsíci červenci roku 1927 v rozkvětu mládí duši svou vydechl. Život tvůj i veškeré naděje naše byly zmařeny smrtí tvou nezměrnou a bolestivou.
Není to jediná tragická událost, která se v tomto jezeře udála. Jedna z pověstí vypráví příběh chudé dívky z dřevařské rodiny. Zamilovala se do syna bohatého pražského obchodníka. Když se jim z milostného vztahu narodila dcerka, chtěli se vzít. Jenže svatba jim, kvůli rozdílnému původu, nebyla dopřána. A tak dívka s milencem a dcerkou ukončili život skokem do jezera. Nedlouho po této tragédii tady skoncoval se životem i dívčin ztrápený otec. Dívka se zde v podobě Jezerní panny prý zjevuje dodnes...
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
