Tři velikáni: Karel Höger čte Tylovu povídku o Mozartovi

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Wolfgang Amadeus Mozart

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Před 165 lety – přesně 11. července 1856 – zemřel v Plzni dramatik, režisér, herec, spisovatel a také autor slov naší hymny Josef Kajetán Tyl. Připomeňme si ho povídkou s názvem Don Juan, příběhem o tom, jak Mozart v roce 1787 v Praze na poslední chvíli skládal předehru k jedné ze svých nejslavnějších oper.

Čte: Karel Höger
Napsal: Josef Kajetán Tyl
Dramaturgie: Martina Toušková
Režie: Jana Bezdíčková
Natočeno: v roce 1975

Mozart celkem pětkrát navštívil Prahu. Nejdéle tu pobyl v roce 1787, kdy tu byl začátkem roku a potom se vrátil na podzim, protože Pražanům, kteří mu tak rozumějí, slíbil napsat operu. Na svém možná nejslavnějším díle začat pracovat už ve Vídni. Do Prahy přijel ten rok podruhé v říjnu. Nejdříve se ubytoval v hostinci U Tří lvů nedaleko Nosticova divadla. Potom se přesunul do vily Bertramka, kam ho pozvali jeho přátelé manželé Duškovi. Právě ve smíchovské Bertramce na poslední chvíli dokončoval předehru k opeře Don Juan, tedy Don Giovanni. Světovou premiéru měla mít opera 14. října v Nosticově, tedy v dnešním Stavovském divadle. Ale protože se nestihla nazkoušet, byla poprvé uvedena o pár dní později - 29. října 1787.

Před 165 lety, 11. července 1856, zemřel v Plzni dramatik, herec, spisovatel, překladatel a novinář Josef Kajetán Tyl. Podlehl těžké nemoci a o dva dny později byl za velkého zájmu veřejnosti pohřben na zdejším Mikulášském hřbitově. O několik desítek let později – v roce 1904 – žádala o Tylovy ostatky jeho rodná Kutná Hora, ovšem neúspěšně.

Josef Kajetán Tyl o Eliščině talentu nepochyboval. Nejprve ji ale musel naučit hrát česky

Autor slov naší hymny navštívil Plzeň všehovšudy třikrát. Poprvé to bylo v roce 1829 s Hilmerovou kočovnou společností, jejímž byl členem. Po dvou letech kočování se vrátil zpátky do Prahy. Nejdříve tu pracoval jako účetní ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku. Divadlu a novinářské práci se věnoval ve volném čase. V roce 1833 založil na Malé Straně Kajetánské divadlo, později působil jako režisér a dramaturg v Novém divadle v Růžové ulici, v roce 1846 odešel coby dramatik do Stavovského divadla. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění, stal se poslancem ústavodárného rakouského Říšského sněmu.

Zásadní zlom v Tylově životě nastal poté, co byl ve Stavovském divadle rozpuštěn český soubor. Od úřadů navíc nedostal povolení sám provozovat česká představení, proto koncem roku 1851 Prahu natrvalo opustil. Svoji divadelní existenci i živobytí početné rodiny se pokusil zachránit u Zöllnerovy divadelní společnosti, pod její hlavičkou režíroval i hrál. Putoval s ní téměř po celých Čechách. Posledním místem, kde J. K. Tyl stál na prknech, která znamenají svět, bylo na jaře roku 1856 jeviště divadla v Českých Budějovicích. Byl už vážně nemocen, přesto tu s Zöllnerovou společností vystoupil ve vlastní hře Chudý kejklíř. Ve stejné době píše v dopise svému známému: " ... již čtyři neděle poléhávám, trápen zlatou  žílou a malým zatvrdnutím jater. Po mnoha letech jsem musel vzít doktora. Ale ti páni ukazují nejvíce na  přírodu, na příští jaro, na pití vody a pohybování ..."

Z Budějovic putoval těžce nemocný Tyl na žebřiňáku do Plzně. Tam 11. července 1856 zemřel. Bylo mu 48 let.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.

Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus

Pohádka o Raškovi

Pohádka o Raškovi

Koupit

Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser