U Doktůrků v Blovicích se trhaly zuby u hnojiště

10. prosinec 2020

V dnešní Bělohrobského ulici, dříve ulici Mlýnské, v Blovicích na jihu Plzeňska stojí pozoruhodné stavení. Prošlo jím už sedm generací jedné rodiny.

"Bydlím v domě, který kolem roku 1840 postavil můj prapradědeček Josef Velhartický, který měl syna Františka. Celá generace Velhartických, všichni byli ševci,“ uvedl Vladislav Rupert, zaměstnanec blovického muzea a současný obyvatel domku. Ač ševcovská rodina, místo bylo vyhlášeno z ještě docela jiného důvodu: Pradědeček pana Ruperta, František Velhartický, uměl trhat zuby. Dokonce se traduje, že ho při této činnosti vždy pozorovali z oken tzv. staré školy.

Trhání zubů mělo probíhat následovně: „ Říká se, že si vzal židli, postavil ji někam ke hnojišti, a na ni posadil toho člověka, kterému měl zub vytrhnout. Že kdyby mu chtěl utéct, tak by spadl do toho hnoje, do té močůvky,“ vysvětlil pradědečkův postup pan Rupert. Tímto způsobem si František Velhartický přivydělával k ševcovské činnosti.

František Velhartický - Doktůrek

Přibližně do konce 19. století, než pradědeček zemřel, se tak domku říkalo „U Doktůrků“, poté byl již označován jako „U Velhartických“, dle jména majitelů. Také se tradovalo, že rodině měl kdysi patřit hrad Velhartice, to však není nijak doloženo, jedná se tedy spíše o rodinnou pověst.

A jak se rodině v domku s takovouto tradicí žije? „Na rozdíl od nového domu se vám občas uloupne nějaká omítka, něco vám spadne na hlavu, ale hlavně je to v tom, že tento starý dům má nějakou svoji minulost nebo nějaké kouzlo a je pravdou, že každému se u nás líbí. Kdokoliv k nám přijde, tak řekne: Teda, vy tu ale máte klid, to v novém domě není,“ popsal pan Vladislav, jehož dcera Linda je sedmou generací, která ve starobylém domku žije.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio