Ve starých hračkách je zakletá láska původních majitelů

8 fotografií

Dnes 74letá Božena Rambalová, bývalá zdravotní laborantka, už ani neví, kde lásku k hračkám, hlavně tedy těm starým, vzala. Tvrdí, že odmala něco šmelila a sbírala. A její byt 1+1 je dnes dokonalou výstavní síní, některé z jejích hraček jsou i přes 100 let staré. Jsou různých velikostí a z mnoha materiálů, některé hrají či vydávají další zvuky. Občas jedou hračky i na výstavy do některých muzeí v republice.

Sbírka je rozličná, společné je jedno – stáří

V pokojíku, který má být ložnicí, je jen jedna skříň na oblečení a několik dalších, kde jsou panenky, medvídci, dřevěné hračky, mechanické - kovové hračky, ale také drobné skleněné nebo porcelánové figurky. Nechybí ani kulaté staré těžítko i kovová postýlka ze 40. let minulého století. Nejstarší panence je 119 let.

Dárky jsou dopředu jasné

Když má Božena Rambalová svátek, narozeniny nebo se blíží Vánoce, už ví, co asi dostane. „Rodina i přátelé to mají jednoduché, prolezou bazary, půdu a vždycky mi nějakou starou hračku donesou. Jsou to nejlepší dárky. Jen mít více místa, kam vše ukládat, aranžovat,“ stýská si sběratelka. Kusy, které má několikery, buď vymění, nebo daruje do muzeí.

Často půjčuje do muzeí

Je prý škoda hračky neukázat. Už několik let proto půjčuje hračky na putovní výstavy do muzeí. Jednu právě připravuje v rokycanském muzeu, tam bude výstava starých medvídků, které paní Rambalová pečlivě vyčistila. Další výstavu má už nyní v černošínském muzeu, kam zapůjčila asi 150 mechanických a dřevěných hraček z doby kolem 50. let 20. století.

Hračky mají důvod, nesou pohodu do života

Práce v nemocnici sběratelku často vysilovala, nedokázala se lehce smiřovat s těžkými stavy pacientů. Únikem jí byly právě staré hračky, které podle ní nesou lásku původních majitelů, a tím vyrovnávají stres. Jak sama Božena Rambalová říká, všichni by měli mít doma nějakou svou hračku, ideálně z dětství.