Veronika Albrechtová

Co mne přivedlo k mikrofonu 

K mikrofonu mě přivedl bývalý spolužák ze základní školy, když jsme se po letech potkali v tramvaji a on mi řekl „Zakládáme nové rádio, tys byla vždycky tak upovídaná, nechceš to zkusit“? To rádio se jmenovalo Karolína, já to zkusit chtěla, bylo mi dvacet let a vyšlo to. Od té doby už uplynulo dalších dvacet let a já byla moderátorkou několika rádií – Frekvence 1, Radioužnálu, Country rádia a měla jsem možnost si vyzkoušet i televizní práci, jako moderátorka Snídaně s Novou a několika pořadů o folkové muzice pro Českou TV. Časy to byly krásné, ale jsem ráda, že mě vítr, po 15letech, zase zavál do rodné Plzně. No a tak mě tady máte a moc si vážím toho, že můžu vysílat zase pro Plzeň a přála bych si, aby to byla už moje poslední „štace“.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci 

Za ta léta jsem měla možnost mít u mikrofonu velkou spoustu zajímavých lidí. A nejvíc vzpomínám na ty, kteří byť jsou opravdu slavní a v životě hodně dokázali a národ je miluje, či miloval, byli těmi nejskromnějšími a nejpříjemnějšími hosty: jako byl Karel Svoboda, Vlastimil Brodský, Waldemar Matuška, jako je Michal Horáček a další. A jedno velké „nej“ jsem zažívala, když jsem poprvé moderovala v pražské Lucerně.

Co mě baví?

Baví mě psaní. Už spoustu let si říkám, že „já tu knihu jednou napíšu!“. No, zatím se k tomu neschyluje, protože asi tak 120 procent mého životního času mi zabírají moji dva synkové Alex a Matyáš. Kluci jsou to, co mě už nějakých devět let baví nejvíc. Až odrostou, tak se na tu knihu vrhnu! Vzpomeňte si, že jsem to říkala :-)