Výjimka nebo vyjímka, tematický nebo tématický?

Pochybujeme však spíše v případě tvoření nových slov - na poště si říkáme: je správně odesílatel nebo odesilatel? A ovladatelný nebo ovládatelný?

V těchto případech jsou správné obě možnosti. Starší úzus - jazyková zvyklost preferovala při odvozování krácení, dnes jsou obvykle možné obě formy. Ale neplatí to vždy a jedním z frekventovaných slov, u nichž o délce samohlásky pochybujeme je výjimka. Slovo výjimka patří mezi názvy dějů a výsledků děje, tedy podstatná jména odvozená od sloves. U tohoto typu dochází k hláskovým alternacím, samohláska základu se při odvozování krátí, např. získat- zisk. U slova výjimka odvozeného od slovesa vyjímat jde o to, že se v základu mění kvantita dvou samohlásek. První samohláska se prodlužuje, druhá se krátí. Stejný proces nastává např. u slov výšivka odvozeného od vyšívat nebo výhybka od slovesa vyhýbat se. V těchto případech obvykle nepochybujeme, výjimka psaná i vyslovovaná nesprávně jako vyjímka je však stále živá.

Stejné délky samohlásek jako výjimka zachovává i přídavné jméno výjimečný. Přídavné jméno výjimečný odvozujeme z podstatného jména výjimka, délka samohlásek se nemění, stejné je to i u příslovce výjimečný.

Další frekventovanou jazykovou nesprávností je zápis slova tematický, které často vidíme s dlouhým e v kořeni, tedy jako tématický. Problémem je zde pravděpodobně vztah slov téma- základní myšlenka, předmět určitého díla, které píšeme i vyslovujeme dlouze a slova tematický. Tematický je přídavné jméno ke slovu tematika s významem soubor, okruh témat, proto tematický a tematika zapisujeme a vyslovujeme s krátkým e v první slabice.

Podobně je tomu i u vztahu slov schéma, vyslovovaného i zapisovaného s dlouhým e a přídavného jména schematický, vyslovovaného i zapisovaného krátce.