Výstava v Plzni ukazuje 13 zchátralých chrámů, kam studenti nainstalovali své sochy

Instalace uměleckých děl studentů Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara najdete:

Štěpánka Kotková: Má mysl, kostel Panny Marie, Otín, 2012
Jakub Hadrava: Věřící, kostel sv. Jiří, Luková, 2012
Veronika Konturová: Světlo, kostel sv. Barbory, Všekary, 2012
Vojtěch Soukup: Křížová cesta, kostel sv. Blažeje, Branišov, 2012
Kristýna Kužvartová: Kapka aneb hladina hloubky, kostel sv. Jana Nepomuckého, Loreta, 2013
František Dvořák: Svatý Bartoloměj, Pořejov, 2013
Jiří Beránek: Prorůstání, Srbice, 2014
Jakub Orava: Proud času, kostel sv. Václava, Hora sv. Václava, 2014
Štěpánka Kotková: Modlitby, kostel Nejsvětější Trojice, Nový Čechtín, 2014
Monika Hrachová: Lidská krajina, Děpoltice, 2014
Benedikt Tolar: Soustředění, kostel sv. Máří Magdaleny, Krasíkov, 2015
Vojtěch Soukup: Mezičlánek, zaniklá tvrz Pecihrádek, 2015
Jakub Hadrava: Oltář Nejsvětější Trojice, kostel Nejsvětější Trojice, Otěvěky, 2015

Cílem projektu bylo vzbudit v lidech zájem o krajinu, kterou běžně přehlížejí nebo touto krajinou jen rychle projíždějí. „Plzeňsko je poznamenané Sudetama, ale Sudety byly místo k životu, velmi příznivé místo k životu a je za potřebí se do těch míst vracet a oživovat je,“ říká profesor Jiří Beránek, vedoucí ateliéru Socha a prostor na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Podle něj je k oživování míst nejvhodnější forma umění. „Místní lidi si toho začínají hledět a ta místa začínají fungovat pro lidi. I kdyby se tam třeba objevilo tržiště, tak je to jisté oživení míst, nebo koncerty vážné muziky. Najednou si lidé uvědomí, že se dá ten život zpestřit jiným zážitkem než sezením před televizí."

Asi nejvíc vešel do povědomí zchátralý kostel sv. Jiří v Lukové u Manětína. Sochy duší věřících studenta Jakuba Hadravy lákají k prohlídce lidi z celého světa. O kostelu se ví a dokonce se díky instalaci podařilo sehnat statisíce korun a kostel se začíná opravovat. „Asi bych měl být šťasten, že se sehnaly peníze a kostel bude zase plně funkční. Asi by to bylo bohulibé, kdyby místo zesnulých duší tam seděli skuteční lidé. Myslím si ale, že by tam časem chodili dva tři lidi a celý ten objekt by začal chátrat. Takže je na zváženou, jestli není stávající stav pro samotný objekt s tím výtvarným dílem důležitější, než ho úplně spravit,“ uvažuje Jiří Beránek.

O výběru kostela nebo místa pro instalaci si studenti rozhodovali sami. „Pro mě je důležité, že studenti jsou vyslaní naostro do terénu, protože si musí zvyknout na to, že se jedná s lidmi a s úřady. Až odejdou ze školy, nikdo je za ručičky vodit nebude. Projekt bude pokračovat i v budoucnu. Studenti se zaměří nejen na oživení zničených kostelů, ale třeba i na probuzení starých statků nebo křižovatek historických cest.“

Kromě výstavy Specific LandArt vznikla i stejnojmenná kniha, která projekt oživených kostelů mapuje. Jsou v ní především umělecké fotografie oživených kostelů.