Vyznavači ohně: krasci, kouřomilky a další pyrofilní hmyz. Hrobka královského písaře v Abúsíru

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o největším známém ledovci, který se po letech strávených ve Weddellově moři vydal po proudu na sever, zmíníme se o sibiřských medvědech, kterým teplé počasí brání v zimní hibernaci, představíme vám mládě nejmenšího nosorožce světa, které se narodilo na Sumatře, navštívíme středověkou penězokazeckou dílnu u hradu Strádova na Chrudimsku a také kosmodrom Kourou ve Francouzské Guyaně, kde se konal další pozemní test nové evropské rakety Ariane 6.

Hmyzí vyznavači ohně a kouře

Samice hrabalky Dipogon vechti, nalezená tři roky po požáru v r. 2009 na spáleništi u Jetřichovic v Labských pískovcích|foto:Lukáš Blažej

V souvislosti s nedávným velkým požárem Českého Švýcarska se i k běžným milovníkům přírody dostaly informace o takzvaných pyrofilních organismech. Především o pyrofilních houbách, ale také o rostlinách nebo živočiších, kteří si zkrátka libují v ještě horkém popelu či kouři – nebo prostě jen na spáleništích. Patří mezi ně i řada hmyzích druhů – brouci, mušky nebo ploštice. Proč a jak takové prostředí vyhledávají, jaké jim to přináší výhody a co dělají, když dlouho nikde nehoří? Něco se o tom ví, ale spousta informací zatím před vědci dál zůstává skrytá. 

Krasec ohňový s oblibou naletuje na ještě horké spálené dřevo|foto:Lukáš Blažej

Co to přesně znamená, když je nějaký hmyzí druh pyrofilní? Oheň a horký popel jej z nějakého důvodu jen přitahuje, nebo ho ke svému životu bezpodmínečně potřebuje? O tom hovoří Petr Kment z entomologického oddělení Přírodovědného muzea Národního muzea v Praze.

Hrobka královského písaře, 1. část

Rok co rok, takřka s železnou pravidelností, se dozvídáme o dalších objevech našich badatelů v egyptském Abúsíru, na území české výzkumné koncese. Tím zatím posledním je objev hrobky královského písaře Džehutiemhata z období pozdní staroegyptské 26. dynastie, z druhé poloviny 6. století před Kristem.

Pohled dovnitř sarkofágu, kde dříve spočívala Džehutiemhatova mumie na zobrazení bohyně Západu|foto:Petr Košárek, Český egyptologický ústav

Až do objevu své hrobky nebyl Džehutiemhat vůbec známý. Zemřel ostatně poměrně mlád, takže po sobě žádnou podstatnější stopu zanechat nestihl. Pokud samozřejmě nepočítáme tu již zmíněnou hrobku. V jaké době královský písař Džehutiemhat žil, jak významné bylo jeho postavení a co o něm prozrazuje podoba jeho vlastní hrobky? Je něčím výjimečná? O tom hovoří vedoucí výzkumu Ladislav Bareš z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Severní stěna Džehutiemhatovy pohřební komory|foto:Petr Košárek, Český egyptologický ústav

Z jakých prostor hrobka sestávala a v jakém stavu ji naši badatelé našli? Dochovalo se něco z její nadzemní části? Co se z hrobky nedá odnést, bývá mohutný kamenný sarkofág a pochopitelně i různá vyobrazení a nápisy, které pokrývají stěny i samotný sarkofág. Jak to vypadá v hrobce královského písaře Džehutiemhata? Překladům a interpretaci textů ze šachtových hrobek se v rámci výzkumů Českého egyptologického ústavu věnuje Renata Landgráfová.