Vzorky vlčí DNA se zkoumají z trusu a moči. Pokud dojde k usmrcení vlka, mají vědci k dispozici i tkáň

22. květen 2022

Zjišťování DNA člověka nebo různých živočichů už dnes patří mezi běžné metody identifikace. Využívá se v mnoha oborech, asi tím nejznámějším je kriminalistika, ale používá se třeba i v ochraně přírody.

Prvním krokem pro zjištění DNA vlka, ale i jiných zvířat, je sebrání vhodného vzorku. Pracovníci Správy Národního parku Šumava nejčastěji sbírají vzorky trusu nebo moči. Když ale dojde k usmrcení vlka, třeba když ho srazí auto, tak se na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, konkrétně k vedoucímu genetického monitoringu docentu Pavlu Hulvovi dostane i vzorek tkáně. Tým pak čeká několik kroků, které vedou k identifikaci zvířete.

Vlk obecný vzbuzuje v lidech obavy, ale také obdiv a respekt

„Prvním krokem je izolace nukleové kyseliny. Postupy se trochu liší, pokud se jedná o tkáně – tam je to jednoduché, u trusu se musíme zbavovat inhibitorů, které vznikají např. ze žlučových barviv a mohou překážet dalším enzymatickým reakcím. Vzorek je ale možné přečistit a výsledkem je vodný roztok DNA," popisuje Pavel Hulva.

S tím se dále pracuje. Amplifikují se, tedy namnoží se určité části genomu. K tomu slouží dnes už mnohým velmi známá metoda PCR, tedy polymerázová řetězová reakce. Následně se namnožené kousky DNA vlka, tzv. markery, mohou vzájemně srovnávat.

„Tady u nás využíváme tři typy markerů – zaprvé je to tzv. mitochondriální DNA, která se dědí po mateřské linii a podle které se dá určit, ke které populaci dané zvíře patří. Další typ genetické informace je pohlavní marker. To je gen, který se vyskytuje na pohlavním chromozomu a tím můžeme zjistit geneticky, jestli to byl samec nebo samice. V neposlední řadě namnožíme mikrosatelity, to jsou hodně variabilní úseky DNA, které možná znáte z kriminálek, protože jejich kombinace vytvářejí něco jako genetický otisk prstu. Proto se využívají v kriminalistice pro individuální identifikaci. U zvířat se dají používat také a kromě rozeznání individuí potom podle nich můžeme hodnotit řadu dalších záležitostí - co se s populací děje, jaká tam je variabilita a podobně," vysvětluje Pavel Hulva.

Tento postup analýzy vzorku DNA je v podstatě stejný, jaký se využívá třeba v kriminalistice a bývá to velmi atraktivním tématem i v kriminálních filmech či seriálech, ve kterých se zjistí DNA pachatele třeba do několika hodin. Je to ale vůbec reálné, aby se ze sebraného vzorku do pár hodin zjistila DNA?

„Izolace DNA může trvat několik hodin. Další část je PCR a ta mašina běží, dejme tomu, tři hodiny. Další fází je zpracování toho výsledku na dalším stroji – sekvenátoru, což zase jsou řádově hodiny. V rámci jedné pracovní doby se tak dá ten vzorek zpracovat," doplňuje Hulva.

Jenže jak v kriminalistice, tak i v ochraně přírody tím ale práce nekončí, protože získaný vzorek DNA je potřeba srovnat s těmi, které jsou již v databázi. V případě laboratoře Pavla Hulvy jsou to tisíce vzorků. Takže jejich porovnávání už není v řádech hodin, ale nejméně dnů.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio